Kde končí zdravý rozum...

16. 12. 2010

Rád bych touto cestou reagoval na článek pana Aleše Uhlíře "Protiústavnost zákona o státní památkové péči" ze 6.12.2010, uveřejněný v Britských listech, píše Lukáš Hanzl, z Městského muzea Mariánské Lázně.

Pan Aleš Uhlíř, pokládá stávající legislativní úpravu památkové péče a zejména jejího archeologického segmentu za protiústavní a diskriminační. Podle něj by se měli na zisku z archeologického nálezu finančně spolupodílet půl na půl nálezce s majitelem pozemku, nejsou-li oba náhodou totožní. Autor poněkud opomněl fakt, že důležitými pro archeologické poznání minulosti nejsou pouze archeologické artefakty, ale především nemovité památky a stratigrafie, či prostorové vlastnosti uložení artefaktů.

Pokud by měl vlastník pozemku právo prodeje archeologických památek, pak by měl nést i náklady výzkumu včetně konzervace, vypracování nálezové zprávy, pořízení měřičské dokumentace, publikace nálezu atd. To se ostatně u velkých investorů již děje. Měl by rovněž garantovat odborné uložení a uchování nálezů, což předpokládá klimatizovaný depozitář a řádně vedenou podvojnou evidenci nálezů nejméně! Pro šťastného nálezce či majitele pozemku by to znamenalo statisícové až milionové investice, které by patrně několikanásobně převýšily cenu nalezeného artefaktu. Až doposud tyto náklady platí za drobné vlastníky pozemků a obce stát. Stejně tak platí nemalé náklady spojené s uchováváním archeologických nálezů pro budoucí generace. Pan Uhlíř podobné investice a problémy nepředpokládá. O odpovědnosti za svěřené hodnoty nepadlo v jeho článku ani slovo.

Pan Uhlíř požaduje ve svém článku právo pro amatérské archeology ukládat si své objevy do soukromých sbírek a obchodovat s nimi volně. Takže jde vlastně o ten zisk a majetková práva k nálezům. Pak by však někdo z vlastníků pozemků, mohl namítnout, co má takový obejda s detektorem, co pohledávat na jeho pozemku a ještě si tam dělat nějaké krtince ,o které ho nikdo nežádal a něco co mu neříká pane, si odtud odnášet. Ostatně každý by měl i dnes žádat vlastníka o strpění svých aktivit, což se neděje. Čili veškeré tyto aktivity jsou zpravidla ilegální a nezákonné, jak v občanskoprávním tak trestněprávním smyslu. Jsou občanský a trestní zákoník protiústavní? Chci tím říci, že kriminalizuje-li kdo detektoráře, jak se rozhořčuje pan Uhlíř, dělají to především oni sami svou protiprávní činností a přečiny proti cizímu majetku.

Pan Uhlíř rovněž požaduje, aby právo konat archeologické výzkumy by měl i takzvaný "neprofesionální archeolog". Zde, u toho termínu bych rád konstatoval, že se jedná o sémantický blábol a contradictio in adiecto. Leda by to měl, volněji přeloženo, být archeolog s velmi nízkou profesionální úrovní. Ten by však už vůbec neměl provádět výzkum :) Tento páně Uhlířův požadavek v podstatě znamená, že archeologický výzkum by měl mít právo dělat kdokoliv, kdekoliv. To se de facto rovná zrušení veškeré památkové ochrany archeologických nalezišť!

Uvedený argument, že psát si může přece každý, tak proč by si každý nemohl kopat, má trhlinu. On totiž může psát každý, i ten kdo to neumí a podle toho to taky dopadá. Jenže psaním se nic nezničí. Nejvýš to nikdo nebude číst. Neodbornou exkavací archeologických lokalit však můžeme přijít jednou provždy o cenné informace, které už nebude možno nikdy ničím nahradit.

Proto musí stát garantovat alespoň základní odbornou úroveň každého pracovníka, který provádí archeologický výzkum. Chce-li se někdo zrovnoprávnit s profesionálními archeology, jak požaduje pan Uhlíř, ať tak učiní klidně sám. Stát ani žádný zákon mu v tom nebrání. Stačí vystudovat na některé z mnoha univerzit. V tom jsme velmi liberální. Nabídka je dnes dosti široká. A danému oboru se poté může takový člověk s láskou věnovat. Já a mnozí kolegové jsme to přes jisté životní peripetie udělali taky tak. Také jsme vždycky nebyli profesionálové.

Památkový zákon i jeho novela nejsou zrovna ideální. Odborná veřejnost si je toho vědoma a pracuje se stále na zlepšení. Někde je možná zákon zbytečně přísný. Rozhodně však není protiústavní. A cítí-li se někteří lidé odstaveni a nedostatečně ocenění, pak si myslím, že je to spíše problém poruchy osobnosti a s památkovým zákonem to nemá nic společného. Neboť kde končí zdravý rozum, stává se kdejaká pitomost argumentem.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.12. 2010