O dvojím metru:

Kauza WikiLeaks: Američanům vadí, že si někdo dovolil je kritizovat

16. 12. 2010

Považuji za velmocenskou licoměrnost a aroganci odsuzovat omezování internetových informací např. v Číně, na druhé straně potlačovat informace, které nejsou v souladu se zájmy USA. Obě země se cítí ohroženy -- USA pouze poklesem prestiže u sympatizantů, kdežto Čína má oprávněný pocit přípravy oranžové revoluce s následnou destabilizací země, ohrožující životní osudy její obyvatel. V čem se tedy liší tzv. demokracie od režimů bolševiků nebo od Číňanů?

Bylo by zajímavé sledovat reakci mainstreamových sdělovacích prostředků v případě, že by existovala ke kause WikiLeaks kausa komplementární, kde by byly zaměněny USA za Rusko a americká diplomacie za ruskou. Myslím, že by někteří politici a novináři neprojevili tolik vražedné nenávisti jako projevují proti Julianovi Assangemu, kdyby jeho osoba byla v tomto virtuálním případě nahrazena nějakým ruským (nebo čínským) disidentem. Ostatně za příklad může sloužit udělení Nobelovy ceny čínskému disidentovi, a pronásledování Assangeho. Zdá se, že mnozí nepochopili nevážně myšlený provokativní ruský návrh na udělení Nobelovy ceny Assangeovi. Oba případy jsou totiž v obecné rovině velmi podobné, jen reakce na ně jsou protikladné. Rusko tak poukázalo na ideologickou předpojatosti výboru pro udělování Nobelových cen, pracující buď na cizí zakázku, nebo z vlastní blbosti, což mnohým nedošlo.

Co se týká informací z uveřejněných dokumentů pan Stelina se ptá, zda je to NOVINKOU? Vidím to jinak. Pokud někdo kritizuje zahraniční politiku USA podle důsledků, na základě dílčích informací, bývá často nařčen ze zlého úmyslu očerňovat USA, bývá obviněn, že jeho tvrzení a závěry jsou nepodložené a předpojaté se snahou poškozovat zahraniční politiku USA. Zveřejněné dokumenty nevyvratitelně dokazují realitu, a že jestli někdo poškozuje USA je to jejich zahraniční politika a diplomacie. V reálu je ovšem vinen ten, kdo informace zveřejnil, je kriminalizován a je mu vyhrožováno smrtí. A všichni političtí vlezdoprdelkové a věrní spojenci tomu ministrantují -- vždyť jsou na jedné (kosmopolitní) lodi, že?

Opravdu nic nového; zloděj křičí: "Chyťte zloděje!" Nabízí se ještě příklad z "demokratického nezávislého" soudnictví, kdy špatně dopadne ten, kdo zloděje odhalí (zpravidla prominentního); naproti tomu zloděj je posléze osvobozen, což se zdůvodní procesním pochybením, nebo se důvody ani neuvedou -- a je vymalováno.

A co se týká svobody slova na internetu -- neviděl bych to tak fatálně. Při jistém zjednodušení internet pro značnou část lidí kromě užitečných informací poskytuje prostor, kde si mohou ulevit, duševně říhnout. Je to takový Hyde Park, kde si může každý psát, co se mu zlíbí -- stejně jej nikdo nebere vážně. Když je něco svědí, místo aby se podrbali, uleví si na internetu v bláhové naději, že to udělá někdo za ně. Bere se to jako důkaz demokratičnosti -- "každý se může svobodně vyjádřit -- tuto hodnotu se nenecháme vzít!" Tento názor však je pouhé klišé. Nechci tím snižovat význam internetu, také jej využívám, ale na druhé straně v politické oblasti není racionální jeho význam příliš přeceňovat. Vládnoucí elita tento prostor potřebuje jako přetlakový ventil a u lidí navození klamného pocitu svobody. Důkaz? Podívejte se několik let zpět, co názorů bylo na internetu uveřejněno, a jak to ovlivnilo politiku vlád? Ani náhodou. Voda se za nimi zavřela. Výjimkou jsou pouze žádoucí akce typu: "přijďte si zaházet rajčatama a vajíčkama na Paroubka. Vajíčka a rajčata budou připravena". Vládnoucí elitu to neohrožuje, politici podobné akce velmi vlažně formálně odsoudí a "správné" TV stanice budou tyto akce prezentovat jako hrdinské činy a projev svobodné vůle veřejnosti. A to má být důkaz schopnosti internetu "mobilizovat" veřejnost k akcím? Snad, ale jen té indoktrinované.

"Můžete s tímto názorem souhlasit nebo naopak, ale to je všechno co se s tím dá dělat". (J. Cimrman).

Vytisknout