Ještě k důchodové reformě -- upřesnění

19. 10. 2010 / Jan Čihák

1. Zanedbaný problém - jak zmínil pan Brzobohatý ve výše uvedené reakci, nevzal jsem v potaz nutnost progresivního navyšování spořené částky. Má naprostou pravdu.

Jsem v současnosti obklopen řadou známých a kamarádů, kteří se pomátli a věří, že si "finančním poradenstvím" narejžují do pár měsíců milióny, takže tento terminus technicus mi není neznámý.

Pominu zcela nesmyslnou částku 9 500 Kč, která několikanásobně převyšuje rozdíl výdělku a nutných životních nákladů u většiny lidí v této zemi. Zpětné dorovnávání částky o inflaci bude jistojistě spojeno s nabídkou "nových modelů spoření" a různého čachrování s prostředky penzijního spoření, poplatky a cenou za účetní položky.

To se v současnosti děje např. u pojišťoven, které se snaží zákazníkům vnutit "ještě novější a skvělejší" pojistné produkty. Pokud si člověk utřídí fakta, přijde na to, že jediným zájmem jeho milé pojišťovny vždycky je ještě víc ho odrbat.

Pokud bude spořená částka progresivně navyšována, bude zcela nejasné, jakou částkou budu při odchodu do důchodu disponovat, a po nějaké době spoření ztratím vůbec přehled o prostředcích a hodnotách, které jsem již naspořil, a co s nimi fondy vůbec provedly. Ruku na srdce, kdo z nás má dnes naprosto přesný přehled o plněních tolikrát změněných bankovních a pojistných produktů, kterými jsme zasypáváni.

Ve výsledku mi pak takové pravidelně navyšované důchodové spoření s výsledkem "ve hvězdách" připomíná balkánský způsob pohánění osla - na špagát se přiváže mrkev nebo šťavnatá větvička a zavěsí se oslovi před hubu. Zvíře za soustem ťape, ale nikdy na něj nedosáhne.

Když to řeknu "vulgárně", podle přání finančních žraloků bych měl spořit jako idiot několik desítek let, aniž bych měl jistotu, jestli mi můj milý fond průběžně nezvýší částku tak, že ji nebudu schopen platit, z čehož budou tutově vyplývat tvrdé sankce. A ani nebudu mít představu, kolik peněz budoucí hodnoty mi vlastně v tom důchodu - při reálně neodhadnutelném propadu jejich hodnoty - bude ležet na penzijním kontě.

Jak už jsem uvedl v prvním svém článku na toto téma, za uplynulých 40 let ztratila koruna přes 90 % své hodnoty, a to se nestalo nic katastrofálního, byla to celkem pohodička - a dějinná výjimka.

2. zanedbaný problém - ano, nevzal jsem v potaz všechna úskalí a nebezpečí, která na nás, zejména v této osudem potrestané zemi, číhají. Pokud zůstane náš legislativní systém, respekt k právu a vymahatelnost práva v tom neuvěřitelně skvostném stavu, v němž je dnes, bude celá privatizace s třemi tisíci miliard "kamsi zašitých" korun pouhým závanem padajícího peříčka ("ano jsme si vědomi, že za vlády OF a z něj vzniklé ODS bylo v letech 1990 až 1996 rozkradeno v ČR více jak 3 biliony korun" - poslanec M. Kocourek, pořad Sedmička s Janou Bobošíkovou, leden 2004).

Dnes se můžeme dočítat o zhroucených penzijních fondech v USA, o jejich zoufalých klientech, o nehorázně oprsklých "fat cats" z vedení těch penzijních fondů (kteří prostředky "projeli" v kasinovém opojení na burzách) a o pokusech státu tyto fondy finančně sanovat. U nás se můžeme těšit na ještě šťavnatější českou verzi, protože vnímání práva a jeho vymahatelnost je v USA někde jinde, než v tomto postkomunistickém klanovém Banánistánu.

Vytisknout