Chyba není v celibátu

19. 10. 2010 / Karel Dolejší

V pondělí se svět z úst papeže Benedikta XVI. doslechl, že i když kněží zneužívající farníky způsobili římskokatolické církvi ostudnou škodu, nemohou diskreditovat kněžské poslání, jež i nadále "zůstává vznešené a čisté".

Někteří pochybovači, a to i v církvi samé, totiž vznášejí otázku, zda za sexuálním zneužíváním ze strany kněží, včetně zneužívání dětí, zčásti nestojí povinný kněžský slib celoživotního celibátu. Vatikán ovšem trvá na tom, že celibát za to doopravdy nemůže -- a já myslím, že ve zmíněném bodě se papež vážně vyznačuje neochvějnou neomylností.

Je totiž sdostatek známo, že příkladní katoličtí kněží poctivě dodržující celibát (pokud nejde o jedince věkem již značně sešlé) se vyskytují zhruba stejně často, jako neposkvrněné početí -- tedy přibližně jednou za dva tisíce let. Jaký má tedy smysl vinit z čehosi předpis, který stejně prakticky nikdo nedodržuje, to doopravdy nechápu...

Církev, jež v některých zemích zřizuje polooficiální fondy pro financování alimentů svých hříšných oudů, není v žádném případě ohrožována neexistujícím celibátem. To co ji však doopravdy hrozí zahubit, se jmenuje pokrytectví -- ať už se týká neplněných slibů, nebo přehlížených zločinů kněží.

Těch kněží, jejichž poslání zůstává i nadále vznešené a čisté, protože jeho navýsost hypotetická podoba nemá s tvrdou realitou žité praxe naprosto nic společného.

Vytisknout