Mnoho povyku pro nic: Válka v Jižní Americe nebude

26. 7. 2010 / Fabiano Golgo

Chce Obama válku v Jižní Americe? Dokáže si někdo představit, že by Amerika podpořila vojenský konflikt s Venezuelou? Poté, co byl Obama zvolen v důsledku znechucení americké veřejnosti s válkou v Iráku? Pokaždé, když šli Američani do války, včetně druhé světové války, strávil Bílý dům dlouhou dobu vytváření potřebné propagandy, aby získal pro válku veřejnou podporu.

An English version of this article is in CLICK HERE

Sleduji americká média každodenně - dívám se na televizní zpravodajství CBS, NBC a ABC, sleduji denní politické pořady MSNBC s Rachel Maddow, Chrisem Matthewsem, Olbermannem, Andreou Mitchell, Morning Joem. Sleduji nedělní debaty Meet the Press na NBC, Face the Nation na CBS a This Week na ABC - a z žádných z těchto pořadů nepřicházejí známky, že by mělo v Jižní Americe dojít k válce. Zpravodajství o Chavezovi je normálně přijímáno s humorem, média ho líčí jako jihoamerického šílence, pošetilce z banánové republiky, který je u moci. Jedině Fox News, televize americké Republikánské strany, útočí na Chaveze. Tatáž televize denně útočí na Obamu, obviňuje ho, že se nenarodil na americkém území a že vytváří v Americe socialismus. Takže tato televize lidi, kteří nemají ultrakonzervativní názory, neovlivňuje.

Veškeré konspirační teorie, že mají Spojené státy zájem o to, zahájit válku z Kolumbie s Venezuelou, jsou nelogické. Obama by neměl politickou moc na to, aby dal dohromady potřebnou podporu veřejnosti, je v současnosti podle nedávných průzkumů méně populární než Hillary Clintonová. A Američané se nezajímají o Jižní Ameriku už léta, od té doby, co první prezident Bush zaměřil jejich pozornost na Blízký východ, bohatý na ropu.

Kromě toho, proč by měly mít Spojené státy pocit, že musejí svrhnout Chaveze, když se jeho mandát blíží ke konci? Když nadcházející komunální volby v září ve Venezuele Chavezovu moc velmi silně omezí? Pokud by byl pravý čas vyvolat u Američanů hněv proti charismatickému venezuelskému prezidentovi, bylo by to, pokud by odmítl odejít z funkce a využil nějakého tradičního machistického triku, jako ... vyvolání války s Kolumbií. Podobně jako argentinský generál Galtieri r. 1982, když se vojenské diktatuře nedařilo zvládnout stratosferickou inflaci: zaútočil na Falklandské/Malvínské ostrovy.

Žít v Kolumbii se zase tolik neodlišuje od života v Iráku. V Kolumbii umírá na počet obyvatel více lidí násilnou smrtí a je tam více zbraní jež v Iráku a v Afghánistánu dohromady.

Potomci Španělů vlastní většinu bohatství, zatímco původní místní obyvatelstvo žije v bídě a je diskriminováno stejným způsobem, jako jsou diskriminováni Romové v České republice: poměstštělí potomci Španělů také považují původní obyvatelstvo za líné a zkorumpované lidi, kteří nemají základní hygienické návyky, plodí děti, které nechodí do školy, a nerespektují pravidla chování "bílých lidí". Dlouhá léta diskriminace vedla k tomu, že vznikly jednotky FARC, které kolumbijské elity a Spojené státy nazývají teroristy, ale většina občanů v Jižní Americe je považuje za občanské revoluční hnutí, neboť historie vojenských režimů na tomto kontinentě vedla často ke vzniku takových občanských revolučních hnutí a tato hnutí v minulosti pomáhala v boji proti diktaturám. Takže mají takováto hnutí auru heroismu.

Ve Venezuele, na druhé straně, jsou také vážné etnické rozdíly mezi potomky Evropanů a místním původním obyvatelstvem. Hugo Chavez přišel s příslibem, že to změní, ale po více než deseti letech u moci nezvládla venezuelská společnost chudobu. Počet lidí žijících v chudobě zůstal stejný a situace středních a vyšších vrstev se zhoršila.

Jen Haiti a Venezuela na celém jihoamerickém kontinentě zaznamenají letos záporný hospodářský růst. V Caracasu dochází třikrát až pětkrát týdně k výpadkům elektrického proudu (jednou bylo dokonce přerušeno i prezidentovo televizní vysílání, protože vypadl proud), vládne nedostatek základních potřeb, jako je toaletní papír a rýže, ceny potravin jsou skoro třikrát tak vyšší, než když Chavez převzal prezidentský úřad, na ulicích se otevřeně prodávají drogy, vládne prostituce a korupce ve veřejné správě. Ne že by to bylo o moc jiné v jiných jihoamerických zemích. Všechny trpí týmiž sociálními chorobami. Rozdíl je v tom, že Chavez falešně tvrdí, že se snaží situaci změnit. Kolik na to potřebuje desetiletí?

Takže "stoletá válka" s Kolumbií, jak to v pátek nazval, by byla vítaná. Je to takový konflikt, který by těžko vyhrála jedna či druhá strana, ani Spojené státy by neměly zájem na likvidaci ropné infrastruktury, na níž i ony závisejí. Převzít Venezuelu do vlastní správy? Není vůbec realistické si představovat, že by regionální mocnosti dovolily Spojeným státům učinit s Venezuelou to, co udělaly s Irákem či Afghánistánem. Brazílie, Argentina, Uruguay, Bolivie, Ekvádor a Peru by silně protestovaly. Spojené státy silně závisejí na mnoha výrobcích z Jižní Ameriky a nemohly by si dovolit svému obyvatelstvu, aby se jednoho dne vzbudilo bez svého tradičního pomerančového džusu nebo mouky. Odepření dovozu těchto výrobků se často úspěšné používá jako hrozba, kdykoliv se USA snaží v Jižní Americe prosazovat svůj vliv. Brazílie vyváží do USA jen 17 procent svých výrobků, a tak je na Americe hospodářsky nezávislá a prezident Lula se tím veřejně chlubí, považuje to za jeden ze svých největších úspěchů. Není realistické si myslet, že by Spojené státy chtěly válku s Venezuelou, a ještě méně realistická je představa, že by kolumbijské jednotky mohly jít do války s Venezuelou v situaci, kdy většina sousedů Venezuely by byla na Chavezově straně, včetně jejich armády. I se všemi americkými vojáky a zbraněmi v Kolumbii, samotná brazilská armáda je lépe vybavena a je pětkrát větší. A Venezuela má podporu Ruska a Číny. V rovnováze mezinárodních sil by Kolumbie neměla šanci.

Ale nejdůležitější v celém nynějším napětí mezi oběma vládami je to, že analytikům v oblasti je jasné, jak kolumbijský prezident Alvaro Uribe prostě zneužil existence fotografií, na nichž je něco, co i venezuelský ministr obrany v pátek potvrdil - že členové jednotek FARC používají venezuelskou džungli, kde se skrývají a připravují svou taktiku. Dodal, že neexistují důkazy, že by jim venezuelská vláda finančně či jinak pomáhala, ale jejich přítomnost je známá a všechny strany ji potvrzují.

Takže proč se Uribe rozhodl udělat z toho problém právě teď? Protože za několik dní odchází z prezidentského úřadu a namísto toho, aby se v televizi vysílaly po dlouhé hodiny programy o tom, jak katastrofálně řídil ekonomiku, jak se mu nepodařilo vyřešit sociální nerovnost a zvítězit proti jednotkám FARC, přiměl média a veřejnost, aby hovořily o Venezuele. Uribe použil starého triku odvedení pozornosti k zahraničnímu nepříteli, čímž zamlžil všechno ostatní. A Chavez viděl, že míč letí jeho směrem, tak do něho také kopl. Oba zaznamenali gól.

Ale jedna věc je jasná, podle bývalého brazilského velvyslance v Kolumbii, jehož osobně známe a a který je dobře seznámen se situací v regionu: nově zvolený kolumbijský prezident Juan Manuel Santos informoval brazilskou diplomatickou instituci Itamaraty, že Uribeho konflikt s Chaveze nepovede dál. A tak existuje nulová šance na ozbrojený konflikt s Venezuelou. Takže se díváme jen na propagandistickou bitku, na nic jiného.

Zároveň ovšem, je možné očekávat rozumné chování od lidí typu "caudillos"?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.7. 2010