Republikáni a jiní bolševici

26. 7. 2010 / Karel Dolejší

Na módní vlně antikomunismu doplouvá česká společnost pomalu tam, kam se dalo čekat. Po Michalu Semínovi se tentokrát ve prospěch Francovy španělské diktatury vyslovila osoba s bohatou politickou minulostí: "historik" Radomír Malý, takto odhalovatel židovských spiknutí, kritik Vatikánu zprava, v roce 2004 neúspěšný kandidát do Senátu za Národní sjednocení. V textu s výmluvným názvem Do uvolněné kubánské cely patří Zapatero s Obamou tvrdí, že bezbožné západní liberální demokracie nejsou vlastně o nic lepší než bolševismus, se kterým nikdy doopravdy nechtěly válčit, neboť "vrána vráně oči nevyklove". Tato apriorní teze je pak "demonstrována" na osudu nedávno propuštěných kubánských vězňů. Těm nebyl ve Španělsku, které je přijalo, přiznán status politických uprchlíků, ale byli zařazeni pouze mezi ekonomické migranty, zatímco USA je vůbec odmítly vpustit na své území. No ovšem, pokyvuje hlavou Semín: Vždyť jsem vám říkal, že socialisté a liberálové jsou úplně stejná verbež jako komunisté!

Španělský premiér Zapatero podle Malého zhřešil již tím, že se hlásí ke svému dědečkovi Juanu Rodríguezovi y Lozano, který byl coby kapitán republikánské armády v srpnu 1936 popraven frankisty, poté co odmítl porušit přísahu legitimní vládě a přidat se na stranu povstalců. To ovšem už v perspektivě lidí jako Malý nebo Semín znamená, že šlo o člověka až do samotného konce odporujícího frankistickému režimu, který - podle nich - ztělesňoval křesťanské principy. Republikáni a jiní (žido)bolševici se už z principu bouří proti božskému řádu - a tak vůbec není divu, že jejich nepovedení potomci nebojují proti komunistickému režimu na Kubě až za hrob. Vždyť jsou to v zásadě stejní neznabozi a kacíři jako (v jezuitské škole vychovaní...) bratři Castrové.

Na celé věci je zajímavé to, jak malý krůček od mainstreamového českého antikomunismu už dnes stačí Malému učinit, aby mohl dostát svým záměrům. Demagogické smazávání všech rozdílů mezi sociálními demokraty a komunisty, které je mainstreamovou pravicí uplatňováno převážně ve vnitropolitickém boji, nemusel ultrapravičák Malý nijak zvlášť upravovat. Prostě jen použil existující nálepku mimo obvyklý prostor a elegantně se tak vyhnul vysvětlování toho, jak mohlo být podle něj povstání proti legitimní vládě obranou křesťanských principů, nebo jak se slučovala s křesťanstvím mimořádná krutost Francovy diktatury, která ještě i po skončení bojů popravila zhruba 50 000 lidí a mnoho dalších po léta za jejich politické názory mučila a tvrdě persekvovala.

V postavách jako je Radomír Malý se jako ve vypouklém zrcadle odráží charakter současné české pravice, která se zuby nehty snaží antikomunismem impregnovat vznikající třídní nesouměřitelnost v rámci posvátného a nedotknutelného společenského řádu, jenž vzešel ze zlodějen a tunelování let devadesátých.

Extremismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 26.7. 2010