Stávka tramvajáků

27. 2. 2010

Nedlouho, snad za rok po seznámení s ním, myslím, že to bylo v květnu nebo červnu 1911, vyvolal Hašek stávku zaměstnanců pouličních drah pražských. Praha tehdy byla tři nebo čtyři dny bez provozu elektrických drah, nepočítáme-li několik vozů řízených stávkokazy z řad kontrolorů a podobných živlů. Že dostali i při policejní ochraně výprask, to jen tak mimochodem, Pražáci dobře dovedli. V naznačený čas v Riegrových sadech, na rozhraní Královských Vinohrad a "republiky" Žižkova, stála veliká pavilonová budova, zvaná Skating ring. To byl tehdy podnik, kde se pražské obecenstvo projíždělo v zimě, v létě, při hudbě na kolečkových bruslích. Do tohoto pavilonu byla svolána na půlnoční hodinu veřejná schůze nespokojených zaměstnanců Elektrických drah Královského hlavního města Prahy.

Dostavil se sem v nezvyklou dobu, po ukončení provozu, takřka celý personál, aby vyslechl referáty řečníků a zařídil další kroky ve věci svých požadavků. Prostory Skating ringu byly obsazeny do posledního místečka.

Vedení celého hnutí spočívalo tehdy v rukou národních sociálů a řady elektrikářů a pražských řezníků, to byly tehdy bašty Klofáčovy strany.

Jaroslav Hašek, tehdy mladičký novinář, byl lokálkářem ústředního deníku strany Českého slova a dělal, nebo si vymýšlel pro lokálky zlámané nohy a jiné pouliční příhody. Chodil také na schůze, usedal u referentského stolu a pak o nich napsal referát do listu.

Také tehdy Hašek přišel na schůzi, usedl k novinářskému stolu a zaznamenával si řeči referentů a výkřiky účastníků. Vedení národně sociální strany, aby si získalo přízeň svých příslušníků, nejprve vyvolalo stávkovou náladu, když to však členstvo mínilo se stávkou vážně, počali vůdci troubit k ústupu! Jaroslav Hašek si to všechno vyposlechl, a když slyšel nepokojené mručení, najednou vstal a vzal si sám slovo. Jeho proslov měl přibližně tento obsah:

Bratři a soudruzi! Já jsem redaktor Českého slova Hašek! Jako takový mám příležitost pozorovat, co se tak všechno děje k vašemu balamucení. Však to sami pozorujete a čím vás sem přilákali? A teď chtějí na vás provést v zájmu pražské radnice zradu! Nechci mluvit o úplatách, o tom si myslete, co chcete, ale žádné kuřátko zadarmo nehrabe. Nejsem přítel velkého povídání a tahání za nos... Vidím, že vaše požadavky jsou spravedlivé a že za nimi stojíte do posledního muže. Proto volám s Karlem Havlíčkem Borovským: Nic jim nevěřte a nic jim nedávejte! ( Velká bouře a potlesk. ) Jak vidíte, chtěli by mne snad jako nějakého provokatéra z tribuny shodit, ale já vám pravím jen jedno. Hlasujte, kdo je pro stávku a kdo je proti. Kdo je pro? ( Zvedá se les rukou. Výkřiky: Všichni! Výborně! Se zrádci ven! ) Hašek volá: Mažte zrádce a podvodníky!

Pak vystoupil tramvajář a zvolal: Zítra se tedy nejede! Ano! Nejdeme! Oficiální řečníci pak již byli ukřičeni. Nedostali se ke slovu. Takzvaná divoká stávka, neschválená vedením strany, vypukla. Stávkujícím byly některé požadavky splněny a Jaroslav Hašek byl vyhozen z redakce Českého slova...

Z knihy Michala Mareše Za vzpomínek anarchisty, reportéra a válečného zločince

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.2. 2010