Martin Myant:

České hospodářství nemusí mít špatné vyhlídky

26. 2. 2010

Jan Čulík: Jak bylo československé hospodářství zorganizováno a strukturováno za komunismu?

Martin Myant: No, byla to ústředně plánovaná ekonomika, založená na modelu, který byl předtím vyvinut v Sovětském svazu. To znamená, že existovalo téměř stoprocentně státní vlastnictví a také stát činil hlavní hospodářská rozhodnutí ohledně cen, a tak dále. Ale myslím, že stejně důležité, jak byla organizována vnitřně, bylo také, jaké měla vztahy s jinými zeměmi.

Jan Čulík: Jako s Ruskem?

Martin Myant: Především se Sovětským svazem. Československá ekonomika byla přímou součástí ekonomiky sovětského bloku. Československo se vyvíjelo jako vývozce moderních strojů a moderního zařízení a většinou dováželo z těchto zemí suroviny.

Jan Čulík: Takže to byla svého druhu průmyslová velmoc pro východní Evropu. Ale jako bohaté tehdy vlastně bylo Československo v porovnání s jinými zeměmi?

Martin Myant: Je samozřejmě velmi obtížné to srovnávat, protože vzhledem k tomu, že ceny nebyly srovnatelné a neexistovaly kontakty, můžeme to jen odhadovat. Těsně před rokem 1989 se dělaly odhady, které se mi zdají celkem spolehlivé. Vycházelo z toho, že národní důchod Československa na jednoho obyvatele byl asi na úrovni 55 procent nejbohatších zemí v západní Evropě. Příliš se to neodlišovalo od situace mezi dvěma světovými válkami; bylo to trochu nižší než ve třicátých letech. Pokud vezmeme průměr pro Československo jako celek.

Jan Čulík: V době, kdy Československo bylo víceméně normální demokratickou zemí.

Martin Myant: V době, kdy se Československo považovalo za jednu z bohatších zemí na světě, i když ne nejbohatší. Ano, a byla to demokratická země.

Jan Čulík: K jakým změnám došlo v Československu po pádu komunismu v roce 1989?

Martin Myant: Jednou z nejviditelnějších změn bylo samozřejmě omezení státního vlastnictví. A privatizace a přechod k soukromému vlastnictví. Vzniklo mnoho malých podniků: existovalo velké množství příležitostí, jak vyplnit existující mezery ve službách.

Jan Čulík: Znamená to, že lidé si podniky kupovali?

Martin Myant: Mohli jste si také založit podnik vlastní. Také byly různými způsoby zprivatizovány velké státní podniky. Avšak zase, stejně důležité jako tyto změny byly mezinárodní změny. Kontakty se Sovětským svazem a ostatními východoevropskými zeměmi byly velmi silně omezeny, a někdy úplně zrušeny. Namísto toho byla ekonomika přeorientována směrem na západní Evropu. Dalo by se říci, že před rokem 1989 byla československá ekonomika provázána s východním blokem, po roce 1989, byla ještě těsněji propojena se západní Evropou a zejména se západním Německem. Před rokem 1989 také existovaly kontakty s jinými částmi světa, i se třetím světem, ale ty byly omezeny. Česká ekonomika se stala pevně provázanou s bohatým hospodářským blokem, se západní Evropou.

Jan Čulík:Takže je Česká republika dodavatelem pro Německo?

Martin Myant: Nejenom pro Německo, také pro ostatní západoevropské země, ale je těsně provázáno s Německem především ve výrobě automobilů v České republice. V ČR fungují také francouzské, japonské a další společnosti, ale ty prodávají do západní Evropy a Německo je tam velmi velký trh.

Jan Čulík: Byla restrukturalizace ekonomicky úspěšná?

Martin Myant: Když srovnáme úroveň národního důchodu r. 1989 s jeho dnešní úrovní, Česká republika nijak ve srovnání se západní Evropou vlastně nezbohatla. Ekonomický rozvoj přerušily dva velké problémy. Zaprvé to byla tzv. transformační deprese. V prvním období, když Československo přišlo o trhy v Sovětském svazu a ve východní Evropě, došlo k podstatnému poklesu výroby a lidé přicházeli o zaměstnání. Oživení přišlo později, až vznikly hospodářské styky se západní Evropou. V letech 1991-1992 Československo trpělo velkou, hlubokou depresí. K dalšími období deprese došlo koncem devadesátých let, v důsledku jiné hospodářské politiky, kterou Česká republika prováděla v devadesátých letech.

Jan Čulík: Bylo to způsobeno vnitřně? Způsobila tuto druhou depresi česká vláda, anebo ta deprese vznikla v důsledku mezinárodních faktorů?

Martin Myant: Bylo to v důsledku toho, že politika, prováděná českou vládou, vyčerpala svůj potenciál.

Jan Čulík: Oživení bylo tedy pomalé?

Martin Myant: Oživení bylo pomalé, a když začalo, záviselo na zahraničních investicích a na vývozu do západní Evropy. To bylo velmi důležité.

Jan Čulík: Ze zpětného pohledu: dalo se něco udělat líp?

Martin Myant: Je velmi obtížné říci, jaký mohl být výsledek, kdyby se věci udělaly jinak. Nikdy se nedá říci s určitostí, že by to bylo lepší. Situace musela být obtížná, protože průmyslové struktury, které stát zdědil po roce 1989, nebyly na úrovni západní Evropy. Československo před rokem 1989 vyváželo na měkké trhy a jeho technologie nebyla tak pokročilá jako jinde. Jakmile se ekonomika otevřela, československou průmyslovou základnu to ohrozilo. Bylo by bývalo zapotřebí modernizace a nových investic, aby mohla česká ekonomika úspěšně soutěžit.

Jan Čulík: Odkud by přišly ty peníze?

Martin Myant: Peníze nejsou vždycky problém: Vždycky je možné vycházet z toho, co máte. Je to samozřejmě otázka: kolik investic by si modernizace českého průmyslu vyžádala. Kolik se toho dalo udělat. Ale myslím, že lze říci, zcela jasně: Politika, kterou česká vláda prováděla, neumožnila české ekonomice, aby realizovala svůj plný potenciál. Způsob, jímž byly podniky zprivatizovány, jim neumožnil investovat, naopak jim to odebralo peníze. Nevznikly možnosti k jejich rozvoji. Je možné, že kdyby se to bývalo udělalo jinak, kdyby se bývalo privatizovalo pomaleji, kdyby se ekonomika otevírala postupněji, kdyby velké podniky z minulosti dostaly různou státní podporu, je možné, že by byly úspěšnější.

Jan Čulík: Jaká je struktura české ekonomiky dnes?

Martin Myant: Důležitou součástí struktury české ekonomiky jsou dnes, jak jsem už uvedl, její vazby na západní Evropu. Pohlédnete-li na důležité změny, k nimž došlo od roku 1989, jednou z nich je obrovský růst počtu malých domácích podniků. Avšak mezinárodní konkurenceschopnost českého hospodářství, to, co umožňuje české ekonomice přežít, je její schopnost vyvážet. To je založeno na přítomnosti multinacionálních společností, které přišly do České republiky a vyvážejí především do západní Evropy. Jsou to automobily, elektronika a takové věci. To jsou klíčové faktory. Liší se od situace v západní Evropě, protože neexistuje žádná česká firma, která by byla v nějakém oboru ekonomicky na světové špičce. Úspěšné jsou vždycky jen pobočky multinacionálních firem.

Jan Čulík: V tomto smyslu je ale Česká republika velmi závislá na stavu ekonomiky v zahraničí, že? Když bude na Západě krize, Česká republika bude postižena?

Martin Myant: Ano, a také už je postižena. Charakteristickým rysem světové hospodářské krize je to, že Českou republiku nepostihla příliš silně její finanční část, a to je zase spojené s chybami z devadesátých let, které vedly k velmi vážným problémům v českém bankovnictví. České banky byly převzaty západoevropskými bankami, které v České republice prováděly pak velmi opatrnou politiku. Zatímco jinde dělaly banky velmi zbrklé investice. Takže český bankovní sektor je víceméně bezpečný a finanční krize není pro ČR problémem. Problémem pro ČR ale je klesající poptávka, zejména po automobilech, protože to tvoří, z hlavy to teď neřeknu, asi 15 procent českého vývozu. Tento vývoz velmi podstatnou měrou poklesl a to je velká rána českému hospodářství.

Jan Čulík: Je české hospodářství dobře vybaveno pro budoucnost?

Martin Myant: To závisí naprosto na tom, zda se ukáže, že je nynější ekonomická struktura ČR vhodná pro budoucnost. Jednou z vlastností této hospodářské krize i jiných předchozích hospodářských a finančních krizí je to, že země, které ty krize způsobily, často nejbohatší země, nejsou těmi státy, které trpí nejvíc. Často nejvíc trpí chudé země. A v tomto ohledu patří Česká republika spíš k těm bohatým než k těm chudým zemím. Myslím si, že to, co se v ČR vyrábí a co se odtamtud vyváží, by mohlo být v delší perspektivě relativně dobré vyhlídky. Není to ale jisté a předem se to nedá zaručeně říct, protože to všechno závisí na strategii zahraničních multinacionálních společností a my nevíme, co se tyto společnosti rozhodnout učinit. Pokud budou tyto společnosti i nadále přesvědčeny, že je Česká republika dobrým místem pro investice a pro technologický vývoj, pak jsou vyhlídky ČR docela dobré.

Jan Čulík: Děkuji vám.

Vytisknout