Dokázat se vzepřít je přece titul mojí knihy!

26. 2. 2010 / Daniel Strož

Příspěvek se měl původně -- podle textové předlohy -- nazývat "Rozhovor o rozhovoru Dokázat se vzepřít", titulek byl ale redakčně zkrácen, což bývá v novinách běžnou praxí. Dále musím k Řezáčově poněkud jízlivé poznámce o tom, že "autor o sobě v BL nic neuvádí", která působí tak, jako by chtěl autor rozhovoru cosi zamlčovat, na vysvětlenou dodat, že Sýsův příspěvek v BL je jeho vůbec prvním. Pouze to, nic jiného je jediným důvodem, proč rubriku "O autorovi" doposud nestačil vyplnit. Pan Řezáč se o tom může dodatečně přesvědčit, klikne-li na rubriku "Články autora", tam je to černé na bílém. Ale to by mu vlastně ani nemělo být mnou připomínáno, jelikož jde v jeho případě o dlouholetého přispěvatele BL, majícího na svém kontě skoro 150 příspěvků.

O Františku Řezáčovi jsem se ve svrchu uváděných rubrikách dočetl, že patřil v minulém režimu k lidem, kteří to pro své postoje neměli lehké. Stojí tam o něm, že byl "rozpracováván StB", a také dlouhodobě -- coby důstojník v záloze -- sledován Vojenskou kontrarozvědkou. Mohu jenom doufat, že se těm všem nejrůznějším režimním nástrahám dokázal vzpírat a nakonec i vzepřel obdobně jako moje maličkost, prožívající ta léta v exilu. A právě o těchto věcech a samozřejmě i mnohých dalších je ta moje kniha. Byl bych velmi rád, kdyby si ji (nejenom!) pan Řezáč přečetl a třeba pak o ní i něco kritického napsal. Dost možná také, že při jejím čtení přijde na to, že větší část z toho, o čem píše, neprobíhalo zdaleka tak černobíle.

Závěrem jenom ještě panu Řezáčovi vyslovuji svůj vděk, že upustil od hodnocení Karla Sýse jako básníka. Sýs totiž patří k početné básnické generaci "šedesátníků", která pozvedla laťku české literatury do výšin, nepředstavitelných pro současné zdejší literární hnojiště. To, co mohlo být kdysi Luisem Aragonem -- krátkodobě po invazi -- nazváno "Biafrou ducha, jak pan Řezáč píše, je pro nynější situaci velmi slabým výrazem.

Vytisknout