Přinesou bohatší národní oběť?

25. 2. 2010 / Jiří Dolejš

"Určitě se po volbách podíváme na některé majetkové daně. Chtěli bychom díky nim do rozpočtu získat několik miliard korun navíc," řekl k tomu stínový ministr financí z ODS Martin Kocourek. Občas i pravice může převzít něco od politické levice. O celkový objem konsolidačních opatření na straně daňových příjmů bude jistě ještě spor. Ale nyní ožil zájem zejména o daň z nemovitosti s blížícími se komunálními volbami.

Daň z nemovitosti je celostátní daň, její výtěžek však jde do rozpočtů měst a obcí (těchto cca 10 mld Kč představuje 2-4% daňových příjmů obcí). Je zřejmé, že do jarních voleb do Poslanecké sněmovny se už legislativa k této dani nezmění. Přesto je to významnou součástí debat o budoucnosti našeho daňového systému. Proto nedávná seminář na půdě politického institutu CEVRO otevřel otázku, zda tuto daň zvýšit, zrušit a nebo reformovat. Shoda, že je třeba něco udělat, je vysoká.

Otázkou je co...

Základním faktem je, že tato daň je v ČR přes inflační nárůst ceny nemovitostí extrémně nízko. Dokonce i Mezinárodní měnový fond hovoří o tom, že by se mohli majetkové daně u nás zvýšit. V loňském roce v rámci debat nad protikrizovými opatřeními připustilo MF ČR, že by se měla vrátit k vyšším hodnotám. EU tyto daně neharmonizuje a praxe je tudíž různá. Průměrné hodnoty v EU by však mohli být v ČR reálné, nadprůměrně vysoké majetkové daně jako v Irsku a ve Velké Britanii (jejich výnos je cca desetinásobný oproti ČR) jsou věcí širších změn v daňovém systému.

Je jasné, že výnos této daně obecní pokladny nezachrání. Význam tohoto výnosu se liší podle typu obce, jaké majetky zde jsou a jaké má další příjmy. V hlavním městě Praze představuje nyní výnos této daně např. méně jak 1% všech příjmů. Posílení příjmů obcí souvisí zejména s navýšením příspěvku na výkon přenesené působnosti, s kompenzací výpadků inkasa klíčových sdílených daní (dani z příjmu a DPH) a samozřejmě dořešením otázky rozpočtového sdílení daní, přesto má smysl se touto daní zabývat. Její úplné zrušení patří spíše mezi krajní názory.

Jedno hledisko je dosažení vyššího rozpočtového příjmu, druhé je účinnější regulace nerovnoměrného rozdělení bohatství. Majetková privilegia lze regulovat tzv. transferovými daněmi (daň dědická, darovací a z převodu majetku), Je tu také koncept daně z bohatství využívaný např. ve Finsku či Španělsku. Daní z nemovitosti mohu sankcionovat např. velké hospodářsky nevyužívané rezidenční pozemky či spekulativní vlastnění prázdných bytů.

Významná otázka je určení daňového základu – vedle fixní sazby z metru čtverečního u pozemků a staveb může hrát roli cenu nemovitosti daná odhadci a měnící se podle lokality a trhu. Jsou i administrativní metody. Na MF ČR se nyní pracuje na určité mapě daňových základů v souvislosti s charakterem území. V některých zemích se tato daň progresivně diferencuje určitým multiplikátorem podle hodnoty nemovitosti. Běžné nemovitosti se tak vyhnou zdanění, ale vlastníci velkých majetků si musí na daň vydělat. Progresi i u majetkových daní proto považuji za důležitý princip.

Daňové úlevy pro bydlení seniorů, studentů, handicapovaných?

K otázkám reformy konstrukce daně z nemovitosti patří zejména rozšíření manévrovacího prostoru orgánů místní samosprávy. Je to především otázka uplatnění místních koeficientů, nikoliv plošně na celém katastru obce, ale podle cenové mapy. Obec by také ráda měla přístup k informacím o platbách této daně, ale znamenalo by to prolomení mlčenlivosti ve věcech daňových informací. Další otázkou je stanovení daňových úlev. Přílišný rozsah osvobození snižuje daňový výnos, liberálové tvrdí že každá úleva znamená deformaci daňové spravedlnosti (připomínají např. daň z hlavy, kterou se pokusila neúspěšně zavést ve Velké Britanii M. Tatcherová).

Určitá osvobození od daně ale mají motivační a také sociální význam. Nyní jsou osvobozeny chmelnice, vinice a sady. Zrušeno bylo osvobození novostaveb, ale pokud jde o zateplování nebo o výstavbu sociálního bydlení, tak bych ho považoval za rozumné. Obci je také možné dát právo vyhláškové úlevy pro bydlení seniorů, studentů, handicapovaných. Vyjde to levněji, než výplata sociálních dávek. V některých zemích se liší zdanění fyzických osob a právnických osob. Faktem ale je, že taková úprava může vést k nežádoucímu obcházení daňové povinnosti.

Ještě lze zmínit úvahy o přeměně daně z nemovitostí na tzv. místní daň jako krok k decentralizaci našeho daňového systému. To znamená, že by ji obce určovaly volně, s ohledem na vlastní potřeby (tak je to např. v Holandsku či na Slovensku). Ojediněle zaznívají návrhy na sdílení této daně mezi obcemi a kraji. Tady se stavím za to, aby základní parametry této daně i nadále určoval stát a její výnos šel plně od obecních pokladen. Je tu i aspekt daňové správy, která by pro malé obce mohla být problémem. Pokud bychom měli uvažovat o tzv. komunální dani, tak na základě transformace místních poplatků.

Autor je poslancem za KSČM

Vytisknout