Volit, a přesto zůstat svobodný

22. 12. 2009 / Bohumír Tichánek

Jsou různé pohledy na volby. Z rozličných důvodů k volbám občan nepřijde. Nafoukanec proto, že se cítí být povznesen nad činnost milionů.

Pondělní článek pro ctihodné čtenářstvo se ptá: "co volením nezvolitelných chtělo voličstvo asi říct?" Neschvaluje volit malé strany, u kterých lze předem očekávat, že nepřekonají pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny. Jenže naopak můžu zdůvodnit právě tento odsouzený postup, zvolit malou politickou stranu.

Odmítnutý přístup dovoluje opakovaně volit velkou stranu, která si nepočíná nejlépe. Někdy jsou strany aspoň tak dobré, že se snaží zabránit krátkodobým prospěchářům, aby vstoupili do jejich strany. Tehdy, když jde jejich strana nahoru.

Lze však nabídnout druhý pohled. K volbám jít, a přesto zůstat svobodný. Vybrat si libovolnou ze zúčastněných malých stran. Nenechat se podmanit chytrým přístupem velkých stran, které předloží důvod - nevolte malé strany, váš hlas propadne. Zdůvodněním mého pohledu je skutečnost, že o volebních výsledcích nerozhodují jednotky ani desítky hlasů. Proto může občan zůstat naprosto svůj a zvolit stranu čistě podle vlastního svobodného rozhodnutí. Jeho hlas, s největší pravděpodobností, o výsledku nerozhodne.

Zmíněný článek především doporučuje malým stranám, aby usilovaly o zrušení pětiprocentní hranice, která omezuje vstup do sněmovny. Jenže v tom je zkušenost z 1. republiky, že větší množství malých stran nedokáže sestavit koaliční vládu a musí vládnout nestraníci - odborníci. Proto by měla být hranice zachována.

A naopak lze hledat, zda snad v Česku nejsou výsledky nestranických vlád lepší, než koaličních. Sjednocují poslance tak, aby hlídali vládu a ne aby ji částečně tvořili. Nevýhody tohoto řešení si lze představit.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.12. 2009