Bilance klimatického sumitu -- Kodaň se stala symbolem selhání politiky

22. 12. 2009

SL│ Zdá se, že Česko má jiné starosti -- marně člověk hledá po víkendu zásadní články k bilanci Kodaňského klimatického summitu. Janotovy další balíčky, Fišerova prohlášení pro zbytek vládnutí, řada téměř nevýznamných detailů o změnách ve zdravotním systému USA ... to jsou "hlavní" témata dnešního zpravodajství v České republice. Není divu, Česko nemělo a ani nechtělo už na obří konferenci co říct. Ochránci přírody v celosvětovém měřítku jsou ale výsledkem summitu více než zklamáni. Mají také proč - tzv. výsledný kompromis nic nenařizuje, nic nezajišťuje, nic nekontroluje. S prohlášením mohou být spokojeni jen velké "prahové" země, tvrdí Nadine Michel v TAZ 21.12.2009.

Pouhé prohlášení o záměru dojednané 30 zeměmi za zavřenými dveřmi bylo v plénu po dlouhých tahanicích 192 státy vzato pouze na vědomí. Malý ale náš, malilinký začátek, na kterém se má pracovat dále v Mexiku a zajistit tam právně závaznou smlouvu pro dobu po roce 2012. Šéfky a šéfové evropských zemí sice tvrdí, že není nic ztraceno, ale současně přiznávají, že od příslibů ukotvených v prohlášení, tedy od cíle zajistit hranici oteplování do dvou stupňů, je svět hodně vzdálen. Vědci se obávají, že současné postupující změny klimatu dosáhnou tří až čtyř stupňů. Ochránci přírody jsou mnohem skeptičtější a vidí v Kodani symbol pro absolutní selhání politiky. Šťastní jsou pouze šéfové prahových zemí, nejsou k ničemu zavázáni a tvrdí, že výsledek je dobrý pro všechny rozvojové země.

Čeho se ale v Kodani v podstatě dosáhlo / nedosáhlo :

  • Nedosáhlo se žádného pokroku ve snižování skleníkových plynů. Do dokumentu je zapracována prázdná tabulka, která měla původně uvádět, o kolik procent každá země závazně výstup skleníkových plynů sníží. Tabulka je prázdná a má být vyplněna do konce ledna příštího roku. Nezávazně? V textu nejsou také žádná čísla týkající se jakékoliv celkové redukce do roku 2020 a později.
  • Oteplování země v dokumentu není žádným číslem zvýrazněné, pouze se poukazuje na vědu, která tvrdí, že je nutné globální oteplování omezit pod 2 stupně, protože se jinak nedá zamezit nezvládnutelným důsledkům klimatických změn.
  • Do nového teprve plánovaného klimatického fondu chtějí průmyslové země vložit od roku 2010 do 2012 každým rokem 10 miliard dolarů pro rozvojové země. Do roku 2020 se má tato částka zvýšit na 100 miliard dolarů. Kdo však co zaplatí, to zůstalo otevřené (o Česku ani nemluvě). Šéfky a šéfové vlád si pouze stanovily/-i "cíl" společně tyto peníze "zmobilizovat".
  • Určitý pokrok lze vidět v bodu o kontrole klimatických ochranných opatření. Měla by být zavedena pro země, které obdrží finanční podporu. Čína se však jakékoliv kontrole vymkla a prohlásila, že se případně podpory i zřekne. Do budoucnosti však mají platit pro všechny země mezinárodní standardy - i pro ty, které prý budu měřit jen "interně", jako Čína.
  • Uznána je v dokumentu rozhodující role, kterou hrají za účelem redukce skleníkových plynů lesy. Peníze průmyslových zemí mají vytvořit motivaci k utlumení kácení lesů. Jak ale má tento finanční mechanismus vypadat, to zůstalo také otevřené.

"Vítáme v klubu poražených", říká Christoph Seidler v německém Spiegel online. A specifikuje:

  • Prvními a hlavními z poražených jsou ostrovní státy. Stoupající mořská hladina ohrožuje Maledivy a souostroví Tuvalu již dnes, závazná opatření odsunutá na příští léta, jim doslova a do písmene ubírají zemi pod nohama.
  • Mezi poražené lze započíst i dosavadní velmoci. Politickým vůdcům světa se nepodařilo přesvědčit společenství států o svém minimálním kompromisu, který předtím tak pracně vypracovali. Konečný konsensus na konci vrcholového summitu ve formě "na vědomí" pouze zabránil tomu, že by kompletně ztratili svou tvář.
  • Patří sem i USA. Obamovo mezinárodní renomé utrpělo škodu již před Kodaní, během konference o to více, když ve skutečnosti v ničem pro svou zemi neustoupil. Čínská úpornost a konečný úspěch nepodlehnout nátlaku USA dá Obamovi vytušit, jak bude budoucí mocenská konstelace světa asi vypadat. A že se to bude týkat i řady dalších témat..
  • Ztrátu utrpěla i Evropská unie, která se na summitu prezentovala (i bez českého přispění) jako průkopnice v ochraně klimatu. Ale nedokázala se dohodnout ani interně, zdali nabídnout 20 nebo 30 % snížení CO2. Z konečného dokumentu zmizela dokonce jí navrhovaná ultimativní doložka požadující právně závaznou dohodu nejpozději do konce roku 2010. V Německu se má i proto konat na ministeriální úrovni v polovině příštího roku záchranná konference...
  • Poraženou je i OSN. Světová organizace vždy trvala na tom, že ochrana klimatu je efektivně možná pouze v globálním rámci a že nemůže být řešena tak malými skupinami jako nap. Major Economies Forum, Bushem vyvolaného uskupení. Ale chaotické dny v Kodani ukázaly i hranice OSN. Nevládní organizace se při summitu cítily vyloučené, malé státy zase tvrdily, že jsou přehlíženy - a některé velké státy zaujaly nekompromisní postoje, v jejich čele opět Čína. To jsou špatné předpoklady jak pro další vyjednávání v příštích měsících, tak o to více pro původně plánované uzavření mezinárodněprávní a závazné dohody o ochraně klimatu.
  • Dají se sem započítat i dánští hostitelé. Kodaň jako hlavní město jejich země měla být navždy spjata se záchranou světa, stala se však pouhou šifrou pro to, že svět v ochraně klimatu trvale selhal. Přispěli si k tomu i sami, když v první polovině procesu nebrali pochybnosti malých států v potaz, situaci nezachránil ani jejich později přizvaný premiér, který musel z této své pozice dokonce předčasně odstoupit.

Největší ztrátu však v Kodani utrpělo lidstvo samotné, my všichni. V blízké budoucnosti bude nutné nenechat jednat politiky samotné, protože jim výrazně chybí obyčejná lidská dimenze.

TAZ, 21.12.2009 ZDE

Spiegel online, 21.12.2009 ZDE
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 22.12. 2009