Světová obchodní organizace: 7. konference ministrů

30. 11. 2009 / Ludmila Štěrbová

Konference ministrů má být především návratem WTO zpět k běžné práci -- neočekává se od ní, že by posunula vpřed liberalizační jednání, která byla zahájena v roce 2001 v Kataru a která přes všechny stanovené termíny nebyla doposud ukončena. Ministři členských zemí WTO se totiž mají podle statutu organizace scházet k vrcholné schůzce nejméně jednou za dva roky. V roce 2007 však konference nebyla uspořádána, především z důvodu určité skepse a nedostatku pokroku v jednáních, který by byl mohl být deklarován jako úspěch konference.

I když znovuzvolený generální ředitel WTO Pascal Lamy ve svých projevech opakuje rok 2010 jako rozhodující pro uzavření současného kola liberalizačních jednání (známých také pod názvem Rozvojový program z Doha), současný stav v negociacích není dostatečným základem pro vytvoření prostoru pro substantivní jednání ministrů na samotné konferenci. Těžištěm konference proto bude plenární zasedání, na kterém se vedoucí delegací jednotlivých členů mají ve svých projevech soustředit na fungování mnohostranného obchodního systému a na běžnou činnost WTO, jako je monitoring obchodních politik a opatření, jejich přezkoumání, systém informování, vytváření obchodních a institucionálních kapacit, obchodní pomoc, začlenění nejméně rozvinutých zemí do systému, atd. Kromě plenárního zasedání proběhnou dvě pracovní jednodenní zasedání: první otevře prostor pro diskusi k aktivitám organizace včetně liberalizačních jednání, druhé bude zaměřeno na přínos organizace k obnovení, růstu a rozvoji ekonomik členských států.

Ministři budou mít příležitost vyjádřit se ke zprávám o činnosti, které zpracovali předsedové jednotlivých orgánů WTO: orgánu pro řešení sporů, pro prověrku obchodní politiky, rady pro zboží, služby a práva k duševnímu vlastnictví, výbory pro obchod a rozvojové země, pro obchod a životní prostředí, pro restrikce spojené s potížemi v platební bilanci, pro rozpočet, finance a správu organizace, pro regionální obchodní dohody, pro vládní zakázky, pracovních skupin pro obchod ve vztahu k zadlužení a financím, pro tranfer technologií, a další.

Generální ředitel také předložil přehled o vývoji mezinárodního obchodního prostředí a ve svém osobním dopise všem ministrům specifikoval priority konference. Patří k nim diskuse k posílení systému poskytování a předávání informací o nových obchodně politických opatřeních tak, aby na ně mohly včas reagovat obchodní partneři a aby informace byly v co největším měřítku a co nejrychleji dostupné pro veřejnost. Druhou prioritní oblastí jsou regionální obchodní dohody, tj. dohody, které umožňují pro zúčastněné státy poskytnout si vzájemně obchodní výhody, které neposkytují ostatním partnerům. Vzhledem k tomu, že tyto dohody vytvářejí prostor pro diskriminaci některých partnerů, protekcionismus a výrazně modifikují podnikatelské prostředí pro konkurenční subjekty, je nadmíru důležité, aby ustanovení takovýchto dohod byla co nejvíce transparentní a aby informace o nich byly přístupné podnikatelské sféře. Třetí prioritou je budování kapacit a obchodní pomoc pro nejméně rozvinuté země, asistenční programy a jejich financování. Pozornost má být věnována také slabým místům mnohostranného obchodního systému --nejzávažnějšími jsou rozdíl mezi závazky členů a skutečně aplikovanými obchodními opatřeními a problém subvencí a vládních zakázek. Obě dvě oblasti se negativně projevily ve finanční a ekonomické krizi. Státy totiž své současně platné nepřekročitelné závazky z roku 1994 (kdy bylo uzavřeno Uruguajské kolo jednání) většinou formulovaly s velkou rezervou a ve skutečnosti aplikovaly mnohem méně protekcionistická opatření. Tato "rezerva" jim však umožnila reagovat na ekonomickou krizi zvýšením obchodního ochranářství, aniž by došlo k porušení jejich závazků ve WTO. Určitý prostor pro poskytování subvencí, který v pravidlech mnohostranného obchodního systému stále existuje, a omezenost pravidel pro vládní zakázky pouze na některé členy (tj. dobrovolnost členství v dohodě o vládních zakázkách) byly v krizi také velmi využívány a poškozovaly mezinárodní obchod.

Kromě výše uvedeného jsou pro ministry připraveny k odsouhlasení dva návrhy. Prvním je prodloužení moratoria na elektronické obchodování. V rámci tohoto moratoria, které bylo prvně přijato v roce 1998, se státy zavázaly, že nebudou uplatňovat žádná protekcionistická opatření na elektronické obchodování do té doby, dokud nebudou vyjasněny všechny jeho související aspekty. Druhým návrhem je také prodloužení moratoria, tentokrát na iniciování sporů v souvislosti s vynucením práv k duševnímu vlastnictví. |Obě moratoria by měla být prodloužena do roku 2011, tj. do další ministerské konference.

Konference by také měla rozhodnout o datu a místě konání 8. konference ministrů WTO a zvolit předsedy jednotlivých pracovních orgánů organizace.

Některé státy (Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Hongkong, Evropská společenství, Indie, Japonsko, Korea, Malajsie, Mauritius, Mexiko, Norsko, Jižní Afrika, Švýcarsko, Turecko, USA a Uruguay) již navrhly odstavec, který by měl být začleněn do závěrečné deklarace z konference: "Rychlá změna v globálním ekonomickém prostředí vyžaduje, aby WTO bylo agilní a vnímavé, s cílem udržet si svou ústřední roli v globálním obchodním systému. Aby bylo zachováno efektivní fungování mnohostranného obchodního systému založeného na pravidlech, WTO musí periodicky prověřovat své funkce, efektivnost a transparentnost a musí posuzovat systematické zlepšování odpovídajícím způsobem. Ministři proto vyzvali Generální radu, aby vytvořila odpovídající proces k prověrce fungování efektivitě a transparentnosti organizace a k posouzení možného zlepšení, přičemž je nutno mít na zřeteli vysokou prioritu, kterou dáváme úspěšnému uzavření jednání v rámci Rozvojového programu z Doha. Těšíme se na prověrku tohoto procesu na našem příštím zasedání".

Tento odstavec pravděpodobně již předjímá rozsah závěru konference -- budeme s napětím očekávat, zda bude alespoň v některém aspektu rozšířen, specifikován nebo prohlouben.

Vytisknout