Vězňovo dilema, ekvilibria a krize

19. 10. 2009 / Tomáš Peltan

Je tedy zřejmé, že krize skutečně vzniká společenskou nevýhodností určitého chování, přesto pro jednotlivce je vždy výhodnější chovat se nekooperativně, protože to minimalizuje své osobní ztráty.

Původní článek pana Klímy však také obsahuje některé nesmysly, na které je nutno upozornit.

Zcela nesmyslný je zejména bod č. 7. Základní charakteristikou krize je nedostatek peněz a silná deflace. Snaha vlád zabránit situaci, do které se dostala Amerika v době těsně před nástupem F. D. Roosevelta - tedy kolaps směny plynoucí z nedostatku peněz v oběhu (viz kniha "Den kdy došly prachy"), tedy s velkou pravděpodobností nepovede k hyperinflaci, ale naopak ke snížení deflace a omezení dopadů odsávání peněz z ekonomiky díky čím dál dražším úvěrům (deflace zvyšuje reálnou hodnotu úvěru, navíc do ekonomiky přitéká méně peněz z nových úvěrů - viz princip "fiat peněz").

Čtenářům bych doporučil tento článek.

Tento bod je navíc v příkrém rozporu s bodem 1. Pokud bychom předpokládali nástup hyperinflace, pak je v podstatě zbytečné zabývat se dluhy, protože ty by byly extrémně rychle znehodnoceny (zvláště dlouhodobé dluhy s fixovanou úrokovou sazbou - pak by asi nebyl problém uhradit hypotéku hodinovou výplatou).

Aktiva držící hodnotu jsou sice zajímavou věcí, ale měla by být použitelná - zlato ani diamanty se moc "jíst" nedají a také výživná hodnota poštovních známek je relativně omezená. Možnost využití jako alternativního platidla k chybějícím penězům je díky poměrně vysoké jednotkové hodnotě poměrně nízká (kupte si lístek na tramvaj za diamant, když nebudou mít v pokladně nazpátek). Naopak může být výhodné - pokud na to budete mít - tyto věci (např. tedy umění) za podmínek prodeje v nouzi hromadit pro použití po konci krize.

Stejně tak je sporný návod na založení vlastní živnosti - to může být jen skvělou obchodní příležitostí pro prodejce vybavení, naopak se dá předpokládat, že poptávka po mnoha službách bude velmi nízká a rozjetí živnosti může solidně zatížit/vysát rodinný rozpočet. Paradoxně je to však ukázkové "kooperativní" chování podle pana Hoška. Opět bych odkázal na knihu "Den, kdy došly prachy".

Je však možné předpokládat chování relativně kooperativního typu, které zároveň umožní vytvořit si rezervy - například pokud by člověk část svých úspor uchovával v podobě komodit a výrobků - zde je ovšem znovu třeba připomenout, že pro krizi tohoto typu je spíše charakteristický nedostatek peněz a přebytek věcí a s tím spojená deflace - materiální úspory by pak ztrácely hodnotu rychleji, než peníze.

Tento postup je však možností, jak podpořit přežití svého oblíbeného výrobce, zejména pokud tušíte, že mu hrozí likvidace. Například pokud si v novinách přečteme, že nejmenovaným českým papírnám hrozí likvidace, můžeme zvážit jejich podporu zakoupením většího množství jejich produktů (třeba koupit dětem sešity na několik let dopředu a tak dát zaměstnancům šanci na další práci). Stejně tak je možné podpořit například výrobce trvanlivějších potravin vytvořením určité zásoby, kterou pak budete pravidelně obměňovat.

Vytisknout