O školství a o Francouzské revoluci

3. 9. 2009

Druhá a závažnější věc je snaha posílit počty studentů některých, převážně technických a přírodovědeckých, oborů. Jakkoli by Svaz průmyslu a dopravy nebo Hospodářská komora ČR neměly rozhodovat o počtu přijímáných studentů či výši školného pro ně, nedomnívám se, že jejich názor bychom měli brát na lehkou váhu.

Ony totiž daně platí především průmyslové podniky a ne stát nebo neziskový sektor. Jenže tento problém má i druhou stránku. Technické a přírodovědecké obory jsou velice náročné a velká část přijatých studentů je není schopna vystudovat. Pokud budeme snižovat požadavky, klesnou znalosti všech studentů, i těch, kteří by zvládli náročnější požadavky. Výsledek již nyní vidíme na některých vysokých školách. Část studentů studuje s naprostým přehledem, u druhé části se člověk diví, jak může takový člověk studovat vysokou školu, protože dříve by se srovnatelnými znalostmi ani neodmaturoval.

Další problém by vznikl v případě, že by stát nutil platit školné VŠECHNY studenty některých oborů, včetně těch nejlepších. V takovém případě by přišel o skutečné odborníky na daný obor, kdyby jeho studenty takto diskriminoval. Cílem by měl být přiměřený počet dostatečně kompetentních absolventů všech oborů a ne likvidace některých z nich.

A konečně největší problém je v tuto chvíli zcela nedostatečná podpora primárního výzkumu ve všech vědních oborech, tedy i těch průmyslu blízkých. Tento problém by měl jak pana redaktora, tak paní ministryni bolet nejvíce. A bolet bude v konečném důsledku všechny, Svaz průmyslu a dopravy společně s Hospodářskou komorou však v první řadě. Následky redukce finanční podpory primárního výzkumu na polovinu by byly mnohem závažnější, než pokud bychom totéž udělali s divadly. Jenže principálové a herci umí lépe křičet.

Kriticky se stavím i ke článku Dariny Martykánové. Kdyby si přečetla více článků Miroslava Václavka, pochopila by, že tento člověk cítí vůči některým ideologiím, ale i národům, skutečně silnou nenávist, a vymyká se z hlavního proudu mladých konzervativně píšících bloggerů. Nejsem sám v konzervativním táboře, kdo se s jeho články nemůže ztotožnit. Mimo jiné také protože jeho názory mají blízko spíše ke Karlu Schwarzenbergovi a jeho TOP 09, tedy k politice EPP-ED, než ke konzervativismu v pravém slova smyslu (o rozdílu mezi těmito dvěma proudy publikoval např. Marek Skřipský). Od konzervativců blízkých Václavu Klausovi se liší např. veskrze negativním vztahem k Srbsku.

Jakkoli je jeho odsuzování Francouzské revoluce i z mého hlediska oprávněné, takto o daném tématu psát nelze. Zaprvé, a v tom má Darina Martykánová pravdu, Francouzskou revoluci nikdo neřídil po celý její běh. Jiní lidé stáli na jejím počátku roku 1789, a jiní okolo Napoleona. Jakkoli došlo v jejím průběhu k mnoha odporným zvěrstvům, které snesou srovnání s nacismem či stalinismem, v jednom podstatném se liší. Francouzská revoluce nepožadovala vyvražďování lidí na základě jejich etnického či rasového původu. Stejně tak nelze francouzské revolucionáře vinit ze zvěrstev páchaných jinými lidmi dávno jejich smrti, avšak na druhé straně není možné říct, že by socialistické diktatury, ať už ta bolševická, nacistická, či snad Pol Potova a Ho Chi Minhova v bývalých francouzských koloniích, na Francouzsko revoluci vědomě i nevědomě nenavazovaly.

Co se týče inkvizice, problematika je složitější a vydala by na samostatný článek. Středověká historie zná případy, kdy právě inkvizice zabránila mnohem horším násilnostem ze strany heretiků, tedy těch, kteří její autoritu odmítli.

Vytisknout