Politické strany v Česku aneb postoj k volbám

3. 9. 2009

Dílem u občanů, protože Ti formálně, jak jinak, rozdávají karty mezi politickou "elitu". Ale jaký je výběr. Zprava či zleva anebo zleva či zprava. Těžké rozhodnutí. Výsledek ale stejný. Co vlastně podstatnou část těchto dvaceti let sledujeme? Tvrdé prosazování zájmu státu, celé společnosti, rozumný sociální konsenzus, posilování morálky a občanské odpovědnosti?! Nic takového!

Pouze osobní a skupinové zájmy, ve skutečnosti nepolitických subjektů formulované touhou po moci a urvat, co se dá. Že za to mnoho spoluobčanů zaplatí strádáním, obavou o zaměstnání, ztrátou ideálů a o schopnost uživit rodinu a někdy i sama sebe ani nemluvě?

Co na tom. Hlavně že politická elita a její šedé pozadí a to někdy více než si myslíme, loví posledních pár tučných kaprů v rybníku.

Upřímně a důvodně jsme odsuzovali komunistický režim a hlasitě se bili v prsa s příslibem, jak všechno dáme dohromady a učiníme z naší země takovou řekněme lepší výkladní skříň středovýchodní Evropy.

Jenomže podivuhodné privatizační postupy nebo státní investiční projekty s hejny přisátých pijavic, které je vlastně určovaly, nemohly vést k rozumnému cíli a tím nemyslím bůhví jakou prosperitu, ale myslím tím stabilitu společenskou i materiální.

Přinesly pouze nezměrnou byrokracii, likvidaci smysluplných odvětví a přeměnu naší země v montovnu a logistickou základnu churavějící globální ekonomiky. Tedy vize, o které se nedá říci nic jiného, než že byla "blbá".

Teď nás čeká pravděpodobně rekordní rozpočtový schodek. Ministr Janota připravil dvě varianty a já dám hlas pouze té politické straně, která se rozhodně postaví za tu tvrdší variantu. I kdyby to měla být ta nejmenší stranička. Já už ze sebe hlupáka dělat nenechám, protože jsem odpovědný sám sobě.

Učiním to, že alespoň nejmenším možným způsobem si zachovám čest a pocit, že jsem této zemi neuškodil špatným osobním rozhodnutím.

To, čeho jsme svědci na naší politické scéně a v marasmu podhoubí většiny politických stran, je úděsné a nejúděsnější na tom je, že to většina z občanů vnímá, aniž by se příliš nad tím pohoršovala, a podléhá mámení modré či růžové barvy.

Jsou ale i jiná společenství a na to by ve volbách tito občané neměli zapomenout. Jako preventivní opatření plynoucí z historické zkušenosti říkám, že svým názorem nemyslím KSČ, třebaže musím objektivně přiznat, že lídři této strany ani její současní členové toho asi v tomto období moc "nenalovili"!

Poslední událost -- podání k Ústavnímu soudu od poslance Melčáka - je vysvědčením pro hluboký amatérismus některých našich politických předáků, pro které Ústava zdá se být pouhým kusem papíru, který lze kdykoliv přepsat. Najednou rojení ve vosích hnízdech a prvky nevídané shody u dvou hlavních politických stran. Ale vždyť přeci máme vládu, řádně ustavenou a řádně schválenou a tato vláda může vládnout klidně až do řádného termínu voleb. Tak jaképak divení se.

Takže dvacetiletá historie nám nastavuje zrcadlo. Stali jsme se relativně chudou a málo významnou zemičkou, plnou korupce a nedůvěry. Nic se nezměnilo!

Takže i Ti naši političtí šéfové se svými partičkami z minulosti i z přítomnosti by se do toho zrcadla měli podívat a jít! Ale záleží to především na nás, na voličích. Přišel čas namíchat karty trochu jinak.

Vytisknout