Stát jako pytel šrotu

3. 9. 2009 / Ivan Větvička

Ústavní soudci prvního září odložili předčasné parlamentní volby. Tím udělali politickým stranám čáru přes rozpočet -- a to doslova, na plakátovacích plochách už za nemalý peníz rozkvetly tváře politiků, kampaň běží naplno. Kolegialitu vyvolených ve Sněmovně nahradil nepohodlný soutěžní duch. A teď by se to drahé a namáhavé martyrium mělo protáhnout? Politici spustili halasný povyk...a já si vzpomněl na dětství, kdy jsem se o prázdninách chodil dívat na prasátka.

Krmení

Přes poledne se toho v chlévě mnoho nedělo. Prasata ležela a spokojeně oddechovala, nebo se snažila ve slámě najít nevymlácený klas. Na mou přítomnost takřka nereagovala. Zato kolem páté odpoledne se čuníci začali dožadovat krmení. To se byli schopní servat i pro pohozený pampeliškový list. Přetlačovali se o místo u koryta, sledovali každý můj pohyb a chlívek zvučel jejich kvičením, jež se neslo do polí. Ať se namáhali sebevíc, paní Štíchová jim nedala do žlabu dřív než v šest.

Nejprve podojila kozu a její mléko nalila do koryta. Prasátka ztichla, ponořila rypáčky do bílé dobroty, přimhouřila očka a s mlaskáním pila. Další chody -- brambory a šrot se už neobešly bez šarvátek. Prasata se tak strkala, že bylo těžké jim nasypat. To se ale paní Štíchová rozzlobila a tloukla je kastrůlkem po rypácích. Moc to nepomáhalo. Klid nastal, až když čuníci dostali čerstvě posekanou trávu. Té bylo dost. Přestali se prát i zajímat o lidi, spokojeně se cpali a potom šli spát. Ve chlívku zavládl na dvanáct hodin klid, aby se ráno mohl lomoz opakovat.

Parlamentní chlívek

Politici nejsou prasata, protože čuníci nediktují pravidla ve vepříně. Do parlamentu jsme si zvolili tvory, kteří pokládají tuto zemi za pytel šrotu, jehož obsah si mezi sebou rozdělí. O podíl se mezi sebou škorpí, ale nedovolí nikomu, aby se jim do toho pletl. Poslední volby jednoznačně nestanovily, kdo je silnější, a odsoudily tak tvory na čtyři roky nepodmíněně soupeřit o to, kdo je silnější, povede tlupu a rozdělí kořist. Jeden sameček natřásá varlata, další břicho, každý svým údem žádá, co prý jeho jest.

Už jsou z toho celí unavení, a tak se usnesli, že se o místo alfa samce servou v předčasných volbách. Ústava pro ně představuje jenom překážku v cestě. Chystají se s ní vypořádat jako divoká prasata s drátěným plotem: semknou se do těsného klínu, rozběhnou se proti pletivu a protrhnou ho. Co se stane potom? Roztrhají svými páráky a klektáky břicha ústavních soudců a soudkyň, aby je už nikdy nemohli klepnout přes nedočkavý rypák?

Melčákova "ústavní krize", podzim 2009
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 3.9. 2009