Popírání mýtu mýtem

23. 7. 2009

Reaguji na článek "Hospodaření zločinných komunistů" pana Nevařila.

Ve svém článku se pan Nevařil snaží popřít obecně tradované nepravdy o totalitním zřízení, avšak sám k tomu používá obecné nepravdy a mýty, které používal minulý režim, aby zdůvodnil své jednání, argumentuje Jan Šlezingr.

Píše že:

Po únoru 1948 proběhlo jen dodatečné znárodnění většinou zastaralých a často dokonce předlužených krcálků drobných podnikatelů a řemeslníků v obchodě, stavebnictví a službách (podobný majetek zemědělců přešel postupně do Jednotných zemědělských družstev a byl přeměněn na jejich osobní podíly), přičemž celková hodnota takto "ukradeného majetku" nepřesáhla určitě 24 až 25 mld. Kčs, resp. jen o něco víc než šest a půl procenta tehdejšího souhrnného národního jmění;

To je typický příklad obecně tradovaných nepravd komunistického režimu - má autor k dispozici výsledky nějakého auditu, kde se hodnotí, kolik řemeslníků mělo podniky "zastaralé" či "předlužené". Nebo jen přebírá argumentaci znárodňovatelů, kteří se potřebovali před pracujícím lidem ospravedlnit.

Jak je definován "krcálek"?

Podniky údajně nefungovaly a nebyly efektivní.. V naprostém rozporu s tímto tvrzením je ale fakt, že čs. národní hospodářství v r. 1989 vykázalo asi 150 mld. Kč zisku, čili nevídanou rentabilitu v průměrné výši 9,6 % (v ČR 10,7 %, v SR 7,1 %) z hodnoty základního kapitálu. V rámci toho banky a pojišťovny dosáhly 24,3 mld. Kčs zisku. Bez těchto dlouhodobých výnosů by samozřejmě nebyl uváděný vzrůst hodnoty národního majetku vůbec možný.

Dosažení zisku v podmínkách centrálně plánované ekonomiky se státem stanovovanými cenami neznamená nic. Pokud byla cena vstupních surovin, cena práce a cena výrobků na trhu bez konkurence stanovena vládou, mohl dosahnout zisku jakýkoli podnik, bez ohledu na svou efektivitu. Jan Šlezingr

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 23.7. 2009