Novináři toho mají s nešťastným tlumočníkem vlastně dost společného. Neporozuměli textu a jejich lapsy se posléze rychlostí blesku rozšířily, jednou z jednoho jazyka do druhého, podruhé mezi jednotlivými sdělovacími prostředky. Rozdíl je pouze v tom, že v tlumočníkově případě neexistovala v podstatě žádná možnost zpětné kontroly, zatímco ve druhém pro ni prostor byl.

Předesílám, že sám nejsem tlumočník, ani nejsem v tomto případě nijak osobně angažován. S principy tlumočnické práce však trochu obeznámen jsem, a proto bych se rád pokusil nepřesný, povrchní a jednostranný pohled médií na celou záležitost trochu vyvážit.

Škandál!

Tak pravil Topolánek.

Podle informací některých českých sdělovacích prostředků (ČTK, internetového zpravodajství ČT 24, Českého rozhlasu, Lidových novin, Novinek, Týdne), které se začaly objevovat onoho dne večer, však tlumočník málem zavinil skandál, když druhou větu ve zmíněném citátu převedl "...protože americké bondy, bomby, zbraně si vždycky někdo koupí...".

To ovšem není tak úplně pravda.

Pokus o rekonstrukci

Předpokládejme, že řeč je v celém případu o tlumočení do angličtiny (s výjimkou MF Dnes a Lidových novin z následujícího dne se v jiných médiích výslovně neuvádí, o který jazyk šlo) a že do angličtiny probíhalo tlumočení z češtiny přímo (systém tlumočení v evropských institucích, jenž musí obsloužit až 23 jazyků, je poměrně složitý a hojně se v něm využívá tlumočení přes třetí jazyk, podle aktuální jazykové kombinace tlumočníků v jednotlivých kabinách. Projev byl tlumočen i do dalších jazyků).

Je nanejvýš pravděpodobné, že tlumočník opravdu z Topolánkových úst slyšel "bomby", protože výraz "arms", tedy "zbraně", v jeho tlumočení do angličtiny vskutku zazněl. Ovšem mediální prezentace tohoto nedorozumění mezi řečníkem a tlumočníkem byla silně poznamenána tím, že novináři zjevně vůbec neporozuměli tomu, jak simultánní tlumočení funguje, a že nevěnovali dostatečnou pozornost ověření toho, co bylo v tlumočníkově převodu skutečně řečeno. Jinak by totiž nemohli záměnu jednoho slova, k němuž při tlumočení došlo, dosazovat do původního českého znění Topolánkova projevu, a rovněž by těžko psali o "bondech, bombách a zbraních", ledaže by chtěli celou věc záměrně zveličit.

Ať poslouchám, jak poslouchám, v záznamu inkriminovaného projevu na stránkách Evropského parlamentu slyším v angličtině toto:

Jak ctěné paní novinářky a ctění páni novináři vidíte, tlumočník v angličtině nesleduje mluvčího slovo od slova. Něco takového je zejména v případě, kdy je projev čten, nebo jako v Topolánkově případě "poločten", zhola nemožné. Úkolem tlumočníkovým je co nejsrozumitelněji sdělit obsah řečníkova projevu, ne opakovat každé jeho slovo.

Převedeme-li si to, co zaznělo v angličtině, zpět do češtiny, dá se říci, že posluchači anglické verze slyšeli zhruba toto:

Toto tvrzení je samozřejmě nesmyslné a zmatené a není divu, že se posluchači divili. Ale přeci jen je to něco trochu jiného, než co se objevovalo v českých médiích. Navíc po "bondech, bombách a zbraních" není ani slechu.

Při pozorném poslechu anglického tlumočení je navíc patrné, že se ve druhé větě tlumočník mírně odvrací od mikrofonu. Troufám si říci, že v tu chvíli ho zřejmě někdo z kolegů upozorňuje na chybu, kterou udělal a kterou se pak on v první části následující věty snaží opravit, když znovu opakuje, tentokrát správně, informaci o získávání finančních prostředků.

I chyby jsou relativní

Na první pohled jde samozřejmě o velkou chybu, navíc bohužel v politicky ožehavém tématu. Nicméně některé očividné přehmaty jsou podle mého názoru v konečném důsledku mnohem méně závažné než omyly ne tak zjevné, protože ty první si myslící posluchač může sám zkorigovat. Kdybych od tlumočníka například slyšel, že prezident Václav Klaus volá po větší regulaci ekonomiky, bylo by mi jasné, že se někde stala chyba. A s tvrzením, že by USA chtěly léčit současnou krizi prodejem zbraní, což by mohlo ohrozit stabilitu globálních finančních trhů, se to po mém soudu má naprosto stejně -- se základním povědomím o příčinách krize a fungování finančních trhů něco takového prostě nelze brát vážně. Zahraniční novináři také měli zjevně své pochybnosti, a když se celé nedorozumění vyjasnilo (i za pomoci českých novinářů, za což jim samozřejmě patří dík), nepovažovali za nutné se tím dále zabývat. Česká média však podobného nadhledu schopna nebyla a celou aféru patřičně rozmázla, navíc bohužel zkresleně.

Nepochopitelné?

Pokud jsem měl možnost zjistit, psaly v podstatě všechny zmíněné internetové zpravodajské servery o této kauze jako přes kopírák. Včetně citace toho, co údajně v tlumočení zaznělo, včetně popisu toho, jak tato věta začala žít svým životem a jak čeští novináři museli svým zahraničním kolegům vysvětlovat, že Topolánek o zbraních vůbec nemluvil.

Avšak stejně jako si začala žít svým vlastním životem tlumočníkova věta o zbraních, protože ji jeden po druhém přebírali tlumočníci z jiných kabin, šířila se i zpráva o tomto omylu v českých sdělovacích prostředcích z jednoho do druhého. Jenže na rozdíl od tlumočníků, kteří neměli v danou chvíli možnost kontroly, novináři ji měli.

Nevím a jako nenovinář asi ani nemohu zjistit, kdo s touto zprávou přišel jako první, na tom ostatně ani tak nezáleží. Důležité a zarážející je spíš to, že zejména v tomto případě, kdy je záznam z Evropského parlamentu na internetu přístupný každému, neobtěžovali se novináři ověřit si, co bylo řečeno doopravdy, a pouze jeden od druhého přebírali, pranýřovali a předháněli se ve skandalizujících titulcích (ČTK: "Chybný překlad Topolánkova projevu málem zavinil skandál", internetový Týden : "Chybný překlad Topolánkova projevu způsobil poprask", internetové Lidovky : "Tlumočník popleta málem zavinil skandál").

Pečlivější nebylo ani zpravodajství v tištěných novinách (konkrétně v Mladé frontě DNES a Lidových novinách ) následující den. Titulky opět bombastické (MF Dnes : "Bondy, nebo bomby? Tlumočník zavařil Topolánkovi"), faktická náplň víceméně tatáž ("bomby, zbraně", záchranné práce novinářů), pouze obalená dalšími pramálo kompetentními soudy (LN : "Proč se k bombám přidaly i zbraně (arms), je už úplné mysterium.", MfD : "Jenže tlumočník rozuměl bomby a sám si přidal "zbraně"."). Redaktorka Lidových novin dokonce ocitovala inkriminovanou větu v angličtině, ovšem opět úplně jinak, než jak podle přenosu na parlamentním webu opravdu zazněla: "there is always someone who will buy American bombs, arms". Že by měli novináři nějaké speciální tlumočení, v němž udělal tlumočník stejnou chybu jako ten v zasedacím sále?

Rovněž se česká média převážně shodovala v hodnocení této chyby jako "nepochopitelné". Nevím, mně přeslechnutí mezi slovy "bondy" a "bomby" tak úplně nepochopitelné nepřipadá. (Ještě zvlášť vzhledem k tomu, že slovo "bondy" v normálně češtině vůbec neexistuje; možná existuje v češtině premiéra Topolánka. Normálně se říká se "dluhopisy, obligace", nikoliv "bondy". K chybě zjevně došlo, protože Topolánek použil výrazu pro češtinu v daném kontextu nezvyklého, pozn. JČ.)

A i kdyby teoreticky tlumočník "bomby, zbraně" řekl, bylo by možné to poměrně jednoduše vysvětlit, a to snahou o co největší možné zobecnění v situaci, kdy si tlumočník sám není jist, zda mluvčímu dobře rozumí. Nejednalo by se tedy o žádné záhadné a svévolné přidání, nad kterým se podivují oba deníky, ale spíše o tlumočníkovu pragmatickou autokorekci ve snaze vyhnout se chybě. Opakuji však, že pro mě oním "mysteriem" v celé záležitosti zůstává, kde přišli čeští novináři k bombám a zbraním. Fakt, že se ani oni sami nedokážou shodnout na tom, co vlastně v originále zaznělo (první den "bondy, bomby a zbraně", druhý už jen "bomby, zbraně"), svědčí o tom, že s pečlivostí jejich práce to nebylo zrovna slavné.

Malá odbočka k peklu

Pro tlumočníka možná naštěstí přebil lapsus se zbraněmi sám Topolánek proslulou "cestou do pekel". Je samozřejmě zcela legitimní diskutovat o tom, jak se vnímání této metafory v jednotlivých jazycích a kulturách liší, a je také dost možné, že v písemném překladu by řada překladatelů z mnoha dobrých důvodů doslovný převod zřejmě nepoužila. Jestliže však následně v sobotním vydání MfD redaktorka v komentáři nazvaném "Kamže, do pekla? A ne do Evropy?" usoudí, že "...doslova přeložený výrok o pekle zní Američanům sprostě, ale to měl vychytat tlumočník", pak ukazuje, že opravdu neví, o čem píše. Vzhledem k tomu, že simultánní tlumočník musí současně poslouchat řečníka, rekonstruovat obsah jeho projevu, znovu jej formulovat v cílovém jazyce a ještě pro kontrolu poslouchat sebe samého, je nabíledni, že na odstiňování metafor a zamýšlení se nad kulturně podmíněnými odlišnostmi mu už mnoho času ani mozkové kapacity opravdu zbývat nemůže.

Není to kladivo trochu shnilé?

Nechci dotyčného tlumočníka hájit a tvrdit, že žádnou chybu neudělal. Udělal a bohužel na velmi citlivém místě. Nicméně takovéto přehmaty se v simultánním tlumočení vždycky děly, dějí a dít budou, to je daň za simultánnost. Novináři tuto konkrétní chybu podle mého názoru zveličili, popsali velice nepřesně, šířili dál bez řádného ověření a ještě se pasovali do role soudců, kteří mají jasno, aniž by se snažili celé věci lépe porozumět. Oproti těmto prohřeškům, a chce se mi říci až šlendriánu, mi chyba pramenící z přeslechnutí připadá mnohem méně odsouzeníhodná.

Myslím si, že rozhodnou-li se média vytáhnout na někoho kladivo, měla by si nejprve sama zkontrolovat, zda je to kladivo kvalitní. Pokud totiž tomu tak není, hřebík sice s velkým rámusem zatlučou, avšak pravděpodobně nakřivo a ještě přitom zbytečně opadá spousta omítky všude kolem, protože zatloukali do podkladu, který nebyl dobře připraven. O tom se však veřejnost už zpravidla bohužel nedozví.