Velkým snímkem fotobanky Getty Images ilustrovaly noviny zprávu o dlouhých frontách haitských občanů hlídaných vojáky Spojených národů při rozdělování potravinové pomoci. Čtenáři byli ujišťováni o tom, že Kanada bude i nadále posílat pomoc nejchudšímu státu na západní polokouli. Dohlížení Spojených národů nad vnitrostátním mírem v Haiti spotřebovává ročně 600 milionů dolarů a svět se musí smířit s tím, že se tyto náklady budou muset uhrazovat tak dlouho, jak dlouho to bude zapotřebí.

Na zasedání Bezpečnostní rady, která má jednat o situaci v Haiti opět poprvé po 3 letech, se vyjádří kanadská delegace v tom smyslu, že není jiná možnost než pokračovat v pomoci. Po ničivých hurikánech došlo v Haiti k ničivým hladovým bouřím a proto bude nutné lépe sledovat rozdělování pomoci. V minulých 20 letech bylo nutné, aby OSN zasáhla osmkrát, pokaždé ve velkém měřítku. Kanadský ministr Lawrence Cannon čelí kritice za to, že "Kanadská mezinárodní agentura pro rozvoj" snížila počet zemí, jimž hodlá poskytovat pomoc. Zájem o Haiti projevil i americký prezident Obama, prý díky tomu, že mu o zemi svého původu vyprávěla nynější kanadská generální guvernérka paní Michaelle Jeanová, když se s ním setkala při jeho nedávné návštěvě Kanady.

Po mnoha letech nezájmu o Haiti si zde začaly v rychlém sledu předávat dveře různé významné návštěvy, jako generální tajemník OSN Ban Ki-moon, bývalý americký prezident Bill Clinton, vyslanci Bezpečnostní rady a nakonec kanadská ministryně pro mezinárodní spolupráci Bev Odová. Výsledkem byla 23-stránková zpráva o Haiti plná nadějí, že prý jsou povzbuzující známky o nové ochotě haitských politiků ke vzájemné komunikaci i když jsou okamžitě následovány obavami z křehkosti bezpečnostní situace. Trvalá chudoba, vysoká nezaměstnanost zejména mezi mladými lidmi - to všechno zesílené zkázou a ničením, na němž se také podílely přírodní bouře a hurikány - vytvořilo prostředí, v němž bují občanské nepokoje a šíří se gangsterismus. Navíc čelí Haiti násilí v souvislosti s politickou situací - odloženými senátními volbami. Kanada je jedním ze 30 států, které poskytují Haiti pomoc a které se zúčastní konference ve Washingtonu 14. dubna 2009.

Druhá zpráva přišla z Kuby, kterou navštívili tři afroameričtí zákonodárci z Amerického kongresového klubu černých zástupců. Vedoucí delegace Barbara Leeová za Demokratickou stranu vyslovila naději, že se podaří přesvědčit prezidenta Obamu, aby změnil stanovisko, které budou Spojené státy zastávat na shromáždění nejvyšších představitelů států (Summit of the Americas). Tento summit se bude konat koncem dubna na Trinidadu a Tobagu. Paní Leeová řekla, že ona i členové její delegace zastávají názor, že je nejvyšší čas, aby se Spojené státy vrátily k normálním vztahům s Kubou. Také vyslovila naději, že bude mít příležitost na toto téma mluvit s ministryní zahraničních věcí Hillary Clintonovou a předsedkyní sněmovny reprezentantů paní Pelosiovou, ačkoliv zatím nebylo dohodnuto setkání s paní Clintonovou. Spojené státy uvalily na Kubu, jakožto jediný stát s komunistickou vládou na severoamerickém kontinentu, plné hospodářské embargo již v roce 1962.

Americká delegace se setkala s bývalým kubánským prezidentem Fidélem Castrem při dvouhodinové návštěvě, o níž se 82-letý exprezident vyjadřoval v superlativech, jak napsaly kubánské noviny Juventud Rebelde. V tradici Britských listů je vždy připomenout, že je exprezident Castro bývalým kubánským diktátorem, který na Kubě vytvořil utlačitelský monarchistický režim. Činím tak tedy i zde, aby si ho snad někteří čtenáři nepletli třeba s ministrem vlády v Zimbabwe nebo s hlavním hrdinou Beethovenovy opery Fidélio. Američtí zákonodárci ho navštívili v souvislosti se sérií smířlivých postojů mezi Kubou a Spojenými státy poté, co americký prezident Obama v březnu oznámil uvolnění pohybu peněz i lidí mezi oběma zeměmi. Paní Leeová dodala, že se jí exprezident Castro jevil jako velice energický člověk.

Obě zprávy jsou vhodné k zamyšlení. V případě Kuby se jedná o nutnost zrušit americké hospodářské embargo, které už trvá 47 roků. To znamená, že Kuba nebyla cílem oficiální hospodářské pomoci na rozdíl od Haiti a přece za mnohem nepříznivějších mezinárodních podmínek přežívá, i když s obtížemi, ale úspěšně. Je naděje, že případný návrat k normálním mezinárodním vztahům a odstranění úsilí o svržení kubánské vlády sníží obavy Kubánců ze zahraniční intervence a povede k postupné demokratizaci a modernizaci země, která už dnes je známá pro svoje úspěchy ve zdravotnictví a školství. Na Kubě není ani chaos, ani gangsterismus, ani hlad a země spolupracuje s mnoha různými zeměmi zejména ve Střední a Jižní Americe. Na druhé straně je Haiti v trvalé krizi přes mezinárodní pomoc nejrůznějšího druhu. Jsou tam vojáci OSN a kanadská policie dlouhou dobu cvičila místní policii. Situaci to nezlepšilo. Jestliže sami Haiťané nedovedou nebo nechtějí fungovat jako stát, nikdo zvenčí to zřejmě nedokáže za ně udělat - ani s vydatnou finanční pomocí.

Od Haiti se podívejme na jiné země, v nichž se cizí země snaží budovat nové státy - na Írák a Afghánistán. Jak to dělají? Pomocí vojáků a peněz, velkého množství peněz. Jaké mají výsledky? Podobné jako v Haiti - jestliže zvýší počet vojáků i peněz, mohla by být někdy v budoucnu opatrná naděje na úspěch. Mají hospodářsky vyspělé země představu nebo dokonce plány, jak přemění Afghánistán a Irák na fungující demokratické státy? V Haiti by mohly ukázat, jak to provedou. Je to malá země, není ohrožována žádným agresívním sousedem, nemá nic podobného Talibům ani Al-Kajdě ani nemá fundamentalisty, kteří by byli ochotni obětovat své životy, aby ničili cizince poskytující hospodářskou pomoc, nemá ve svých zákonech zakotvenou nerovnoprávnost žen. Přístup na Haiti je otevřený a od přátelských Spojených stÁtů je Haiti tak blízko, "co by kamenem dohodil". Skupina států včetně Kanady poskytuje hospodářskou pomoc po celá desetiletí a tak se v Haiti utápějí již miliardy dolarů aniž by se něco zlepšilo.

Není-li naděje pro Haiti, jak bláhoví jsme, když si myslíme, že desítky miliard dolarů a tisíce zmařených životů mezinárodních vojáků přemění Afghánistán na fungující soběstačný a nenásilný stát? Podívejte se na Haiti, světoví politici, a bruste svůj vtip v tomto poloprovozním měřítku! Teprve až se zde prakticky poučíte a uspějete, uvažujte o tom, jak své poznatky přenesete do podstatně obtížnějších podmínek. Budování státu není prosté svržení vlády, to jde většinou snadno. Bez úsilí vlastního obyvatelstva neznamená "utváření státu" vůbec nic.