8. 12. 2008
Viděli jsme, slyšeli jsmeTaké jsem viděl část diskusních příspěvků přednesených na konferenci ODS. Předesílám, že přes dlouhodobý kritický postoj k této politické straně jsem se snažil zachovat si určitou objektivitu pohledu, nevidět jen to špatné. Některých konkrétních osobností jsem si, i přes značné názorové rozdíly, vážil (např. bývalého krajského hejtmana Jana Zahradníka),
|
V sobotu večer, zejména k závěru diskuse, jsem již jen ohromeně zíral a zmocňoval se mě pocit tichého zděšení. Strana, která chce oslovit nejen tradiční pravicové voliče, má mezi sebou členy, kteří hlásají cosi, co nemohu vnímat jinak než krajně jako nebezpečný extremismus, jako reálné nebezpečí pro pojetí demokracie a státu pro většinu jeho občanů. Zaznělo zde např. toto: "Česká republika není ústav pro retardované socialisty." "Musíme se postavit proti evropskému levicovému šílenství." Z časových důvodů zde mohu jen prohlásit -- měli bychom se postavit proti tomuto zpozdilému "pravicovému šílenství", chceme-li doufat, že tento krásný kout Evropy bude místem ke spokojenému a bezpečnému životu pro naše děti a vnuky. Jediná reálná a legitimní možnost nás, opomíjených cca 70 % občanů -- ODS nevolit, nevolit! Pomíjím ten klam, že se jedná o stranu "občanskou a vskutku demokratickou" -- snad jen z pohledu těch pravých vyvolených. Dodávám ještě, že jako učitelé jsme celý život zodpovědně pracovali za podprůměrné, nyní skoro průměrné, platy, celý život jsme se dále vzdělávali, do práce chodili někdy i napolo nemocní, protože žáci měli např. před přijímacími zkouškami (a 55 dalších důvodů), řádně jsme platili všechny odvody, nezneužívali zdravotní systém, nezadlužovali jsme se, případně splátku na tu automatickou pračku jsme řádně zaplatili. Není mi jasné, k čemu by nám byla tzv. pravicová vláda, ta pro ty zodpovědné, pro ty, kteří nechtějí být regulováni předpisy, daněmi, "okrádáni" systémem přerozdělování. V poměrech současné globální krize to vidím velmi skepticky (viz např. Moises Naím -- Ćerná kniha globalizace). Dá se jen doufat v to, že lidé po prožitých zkušenostech, která je zřejmě čeká, opět jednou prozřou. |