Stopa ozbrojenců, kteří řádili v ulicích a hotelech, podle indických úřadů vede divokým terénem pohraničních kmenových území Pákistánu, odkud skupiny napojené na al-Kájdu spřádají globální džihád. Tuto verzi podporuje i fakt, že se teroristé zaměřili na britské a americké občany, a také zprávy, že mezi útočníky byli "britští občané pákistánského původu", nejpravděpodobněji vycvičení na kmenových územích.

Ale ve hře jsou i jiné významné faktory. Teroristé ve své propagandě zmínili jako důvod svých akcí územní spor o Kašmír - kvůli němuž Pákistán s Indií svedl dvě války - a také stížnosti na chování hinduistické většiny k muslimům. Postavení obou důvodů vedle sebe není pro pozorovatele dění v regionu žádným překvapením. Indie a Pákistán ve sporu o Kašmír dlouho využívaly coby nástroje různé frakce.

Na počátku roku američtí zpravodajští důstojníci obvinili vysoko postavené příslušníky pákistánské zpravodajské služby Inter-Services Intelligence (ISI), že využili džihádisty k organizování krvavých teroristických útoků na indickou ambasádu v Kábulu.

Pákistán se obává rostoucího indického vlivu v Afghánistánu a obviňuje svého protivníka z vyzbrojování a financování Talibánu, stejně jako separatistů uvnitř samotného Pákistánu. Přitom je v tom pořádný kus ironie. Byl to Pákistán, kdo nejdříve sponzoroval Talibán, a spolu s ním jiné teroristické skupiny operující v indické části Kašmíru. Nyní se však cítí ohrožen těmi samými skupinami, které kdysi podporoval.

Pákistánská kmenová území se stala zdrojem zbraní a peněz, hřištěm světových zpravodajských služeb, které s džihádisty bojují nebo je sponzorují. Zejména Amerika zde vede nevyhlášenou válku, která s přesunem pozornosti od Iráku do Afghánistánu během prezidentství Baracka Obamy ještě nabude na intenzitě.

Kmenová území kdysi starostlivě hlídaná britskými koloniálními úředníky kvůli "divoké nezávislosti" příslušníků kmene Pathan, to je série nekonečných horských hradeb, které střídají skrytá údolí a náhorní plošiny. Údolí, od těch aridních až po oázy s ovocnými stromy a poli, vyplňují hliněné stavby připomínající pevnosti. Jejich obyvatelé jsou často zapojeni do staletí trvajících sporů a živí se obchodem, pašováním, únosy a vytloukáním maximálních zisků z neustále se měnících politických poměrů.

Pick-upy s bílými islámskými přívěsky na kapotách včera poblíž města Jamrud převážely oddíly dlouhovlasých, po zuby vyzbrojených militantů po hlavní cestě přes průsmyk Khyber. Patřili k frakci islámských ozbrojenců bojujících proti hlavnímu předákovi Talibánu v oblasti, Baitullahovi Mehsudovi.

"Jsou na naší straně. Přinejmenším pro tuto chvíli," říká Tariq Hayat, zástupce pákistánské vlády pro oblast Khyberu. Je veřejným činitelem s pravomocemi nominálně stanovenými na úrovni božstva, jeho bodyguardi jsou však vyzbrojeni pancéřovkami. Dostavil se kvůli inspekci hlídek, které zřídil na ochranu konvojů převážejících zásoby pro koaliční síly v Afghánistánu, poté co bylo tento měsíc uneseno již 12 vozidel, jejichž náklad zahrnoval také čtyři terénní vozy Humvee.

V oblastech pod svojí kontrolou militanti, kteří zahájili tažení pod pláštíkem "sociální reformy", vynucují vládu strachu, stínají hlavy informátorům, na něž padne podezření, kamenují ženy a dopouštějí se brutálních činů proti pákistánským bezpečnostním silám. Nedávno militanti zaútočili, když si žurnalisté prohlíželi budovy dobyté pákistánskou armádou. Vrtulníky Cobra musely vést těžkou palbu, aby je udržely v odstupu.

Hayat tvrdí, že největší část militantů tvoří "zločinci" placení Indií. Odvolává se na zpravodajské fotografie Afgánce opoštějícího indický konzulát s velkým batohem, které viděl v roce 2005. Jiná fotografie ukazuje téhož muže předávájícího batoh Baitullahu Mehsudovi. Pohraničí ovládají teorie spiknutí.

Výsledný chaos není jen pákistánským problémem. "Kmenová území jsou prostorem bez vlády, které činí z Pákistánu hrozbu pro globální bezpečnost," říká vysoko postavený západní zpravodajský úředník v Islámabádu.

Výsledkem je, že Amerika bere věci do vlastních rukou. Před týdnem byl při americkém raketovém útoku v Severním Waziristánu údajně zabit Rashid Rauf, britský občan podezřelý ze spolupráce s al-Kájdou prchající z vězení, a spolu s ním tři další osoby. V posledních třech měsících došlo přinejmenším ke dvaceti takovým útokům, což ukazuje americkou netrpělivost kvůli pákistánským militantům, kteří rozněcují afgánské povstání. CIA má na pákistánských kmenových územích a podél afgánské hranice monitorovací stanice, ale také rozvinutou síť kmenových informátorů.

V říjnu došlo k prvnímu raketovému útoku uvnitř kmenových území v okrese Bannu, zatímco tento týden příslušníci kmenů v Severním a Jižním Waziristánu údajně stříleli na přelétávající bezpilotní letouny Predator. Šéf US CENTCOM generál David Petraeus během nedávné návštěvy Pákistánu tvrdil, že Amerika při útocích sleduje zájmy Pákistánu. Jeho slova podpořil velitel námořní pěchoty generál James Conway, jenž tento týden řekl listu Wall Street Journal, že "Irák je nyní ve vztahu k al-Kájdě pouze akcí zadního voje. Jejich strategickou prioritou teď není Afgánistán ale Pákistán, protože Pákistán je místem, kde najdete nejužší spojení mezi terorismem a jadernými zbraněmi."

Úředníci říkají, že mezi americkou a pákistánskou armádou existuje tichá dohoda povolující raketové útoky. Stále hlasitěji však protestuje Pákistánská lidová strana, která vyhrála nedávné volby. Ta se neobává jen destabilizace kmenových území, ale rovněž ztráty moci v celé zemi: Většina Pákistánců zastává protiamerické názory a silně nesouhlasí s porušováním suveverenity. Mapa zveřejněná v jednom americkém pravicovém časopise, která zobrazovala pákistánské území rozdělené na menší etnické státy, vyvolala rozšířené přesvědčení, že si USA přejí rozpad Pákistánu.

Pákistánská armáda se rovněž obává, že americké raketové útoky ji zatáhnou do příliš mnoha bojů ve velmi těžkém terénu. Jeden z talibánských velitelů minulý týden prohlásil, že pokud dojde k dalším raketovým útokům, vypoví mírovou dohodu s pákistánskou armádou dodržovanou od roku 2006.

Barack Obama doufal, že přesvědčí Pákistán, aby se spíše než na Kašmír zaměřil na západ, na Afgánistán. Místo toho možná zjistí, že on i jeho spojenci vedou válku na dvou frontách.

Podrobnosti v angličtině ZDE