Je také důležité vědět, že šéfové EU, aby mohli vůbec na záchranu evropského kapitalismu pomýšlet, musí nejdříve hodit do koše Lisabonskou smlouvu. Všechna nynější opatření proti následkům finanční krize totiž Lisabonská smlouva výslovně zakazuje. Vřele doporučuji českým poslancům, aby si prostudovali článek 56 smlouvy (nezměněný článek I-156 původního návrhu euroústavy), než zvednou ruku. Tuto klauzuli, která zakazuje evropským vládám se vměšovat do záležitostí bankéřů a finančníků nazval nedávno Sarkozy „holým šílenstvím“ (pure folie).

Nevím, zda Lisabonská smlouva je nebo není v rozporu s Ústavou České republiky. O to snad ale dnes nejde. Jde přece o to zachránit kapitalistickou Evropu. Dnes, kdy Sarkozy zakazuje svým ministrům o Lisabonské smlouvě mluvit na veřejnosti, čeští poslanci by měli být opatrní a počkat, až jak to se smlouvou dopadne. Měli by si uvědomit, že proces schvalování Lisabonu v Čechách braní procesu zachraňování kapitalismu v Evropě. Obávám se, že v lednu příštího roku bude česká vláda chtít uplatňovat články Lisabonské smlouvy, které vlády evropské šestadvacítky skrývají veřejnosti jako pohlavní chorobu. Bude to největší český happening od pražských majálesu šedesátých let.