|
27. 11. 2008
Radar jako metafora a koule v BrdechPod hladinou sporu o politice a politicích se skrývá hypotéza o motivech politiků. Občan většinou předpokládá, že jsou nízké. Může o tom spekulovat, věřit tomu, ověřit to nemůže. Podle klasického díla Davida Riesmana „Osamělý dav“ („Studie o změnách amerického charakteru“, česky 1968) je základní strategie člověka při sledování cíle dána vlivem rodičovské výchovy a společenského klimatu, tedy, jak by řekl Sigmund Freud, superega. „Niterně řízený člověk“ v sobě nosí psychický kompas a jeho směřování vede k jasně definovanému cíli přes všechny překážky na které narazí. Naproti tomu „vnějškově řízený člověk“ má superegem nadiktovaný „psychický radar“, který mu umožňuje se překážkám vyhýbat. Takový člověk místo politických ideálů sleduje zájem vydržet. |
|
Politik, který nevydrží, nejenže přichází o zdroj svého prospěchu, ale přestává ovlivňovat veřejný zájem, přestává být politikem. Slavný je ten, který vydrží, protože má dobrý radar a nenarazí, vyhne se všem překážkám, prosazuje-li to, co ho posiluje, odmítá návrhy, které by jeho postavení oslabily. V ideálním případě doletí daleko i bez kompasu, na směru nezáleží, důležitá je délka letu. Výše uvedená charakteristika neobsahuje hodnotící aspekt, je pragmatická z hlediska maximalizace prospěchu politika, ignoruje morální hledisko jeho voliče. Platí pro politiky konzervativní stejně jako levicové. Zda je politik „konzervativní“ či třeba „levicový“ se pozná podle stranické příslušnosti. Let bez kompasu má svá rizika. Překážkou, kterou musí radar vyhodnocovat je i vůle voliče a ta může jednotlivého politika zničit a celou partaj oslabit. ODS v posledních dvou letech podcenila radar, ignorovala mínění významné části voličů náchylných ke změně postojů. Jiná strana může doplatit na podcenění kompasu. K přežití je potřeba obojí, politika je umění možného. Z morálního hlediska není ostuda nepřežít (stát se zapomenutým a neidentifikovaným hrdinou) a není přijatelné používat hlavně radar (a stát se známým, oslavovaným a proklínaným nebo bezejmenným nosičem vody a zvedačem ruky). Občané si politické strany najímají na práci, kterou nemohou dělat a ani to neumějí . Rozhodují se podle zkreslených informací a desinformací při absenci informací občanům zatajených. Ale větší váhu pro politikův radar (a tedy jeho přežití) má zájem většiny předsednictva oblastního výboru než mínění voličů jeho strany. Tak to objektivně je. Bát se musejí ti druzíObčanské iniciativy mohou počítat s vlivem na politiky jen tehdy, pokud mají sílu. To se týká nejen politiků, kteří by se o ně chtěli opřít, ale i těch, kteří je vyhodnotí svými radary jako nebezpečné překážky. Nepůjdou proti dobře zorganizované velké síle. Vedle :„Rozděl a panuj!“, platí i „Spoj a panuj!“. Ti, kteří nemají odvahu (a šikovnost) ke spojení, nemají sílu.
|
