Pražský okruh má dvě základní funkce: funguje jako gigantická dálniční křižovatka pro propojení tranzitních tahů, a dále jako rychlé tangenciální spojení pro objezd Prahy při pohybech po jejím obvodu. Severozápadní úsek okruhu, o němž je teď řeč, se bude stavět v době, kdy už většina Pražského okruhu bude postavena (od Ruzyně přes Lahovice a Vestec až do Satalic). Poslední zbývající úsek, severovýchodní propojení silnice R10 s dálnicí D8, se nejspíš hned tak stavět nebude, protože jeho funkci bude nějakou dobu uspokojivě plnit Vysočanská a Prosecká radiála spolu s Kbelskou spojkou.

Z dané konfigurace Pražského okruhu a nejvýznamnějších tahů na něj napojených vyplývá, že severozápadní úsek bude využíván především pro spojení východ-západ a opačně (D5 + D6 - R10, D11, R12), pro něž bude jižní trasa mnohem delší. Naopak spojení ústecké dálnice s dálnicí D1 a nejspíš i s budoucí dálnicí D3 bude za normálních okolností (dostatečně plynulý provoz) výhodnější po východním okraji Prahy.

Z toho vyplývá, že z hlediska uživatelů okruhu je důležité, aby SZ úsek byl co nejblíže Praze. Pokud by byl trasován daleko na severu, použití okruhu by znamenalo desetikilometrovou zajížďku, dálková doprava by ho nejspíš přesto využívala, ale v menší míře. Kamiony z některých směrů by se pokoušely projet jihem, a protože jihovýchodní cíp Pražského okruhu je značně protáhlý, přelévaly by se částečně i na místní spojky (chystaný Vestecký přivaděč a navazující komunikace kolem Jižního Města, Petrovic a Dubče).

Výraznější by ale bylo selhání druhé funkce okruhu, přenášet tangenciální zátěž. Zatímco pro cestu Vratislav - Mnichov nebo i Hradec Králové - Plzeň je desetikilometrová zajížďka, pokud vede po komfortní a nejspíš poloprázdné komunikaci, ještě přijatelná, pro cesty z Černého Mostu na letiště nebo z Brandýsa do Rudné už asi ne. Někteří řidiči by možná nechali auto doma nebo na odstavném parkovišti a jeli vlakem či metrem, ale asi většina by se spíš rozhodla využít jiných kapacitních komunikací, tj. Městského okruhu a přilehlých radiál.

V této souvislosti připomeňme, že právě severní část Městského okruhu je celá v tunelu (ještě delší úsek než na suchdolské variantě Pražského okruhu), a tudíž kritická z hlediska kongescí a nehod. Navíc v severní části vede na Městský okruh jenom jedna rychlostní radiála (Prosecká) a o výstavbě dalších (Břevnovská, západní část Vysočanské) se zatím jen uvažuje s tím, že třeba nebudou ani potřeba. Pokud by byl postaven Pražský okruh v severní variantě (nebo nebyl postaven vůbec, což může snadno být důsledkem snah prosadit dnes znovu diskusi o severní variantě), brzké dostavbě těchto radiál by se asi nedalo zabránit.

Že v tomto případě nejde o ekologii, potvrzuje především návrh, že by mohly být postaveny obě varianty. Tento návrh bohužel není vůbec nerealistický, jak ukazuje analogie s metrem a rychlodráhou, ale i se situací v jihovýchodní části Pražského okruhu, kde se nakonec zřejmě také zrealizuje i komunikace ve stopě původní krátké varianty, jíž bylo v 90. letech slavně zabráněno.

Zatímco ale nynější investor (stát) je ochoten vyjít vstříc nejrůznějším náročným požadavkům, jen aby konečně variantu prosadil, budoucí náhradní komunikace by určitě byla navržena lacino a nevedla tunelem - trojjedinost investora, schvalovatele a "zástupce občanů" (Praha) zajišťuje výrazně hladší projednání námitek a připomínek. Takže odpůrci vedení Pražského okruhu v jižní variantě mohou nakonec dosáhnout toho, že místo dálnice povede stejnou trasou "jen" nějaká sběrná komunikace typu Barrandovské spojky. A dostavba Pražského okruhu se bude muset o léta odsunout, jestli na ní vůbec budou peníze (pokud se nepletu, v roce 2014 vyschnou evropské fondy).