Čekal bych, že postupným vývojem bude nerozveditelné manželství zrušeno i tam (jako segregace), nikoli zavedeno uprostřed Evropy v jednom z nejateističtějších států na světě. Samozřejmě, ani Jehlička nezešílel natolik, aby zavedl takové manželství jako povinné, mluví však o tom, že podle některých lidí je už z jejich víry manželství nerozveditelné, např. u římských katolíků (na rozdíl třeba od ortodoxních křesťanů, kde rozvod možný je), a ti by si takové manželství dobrovolně zvolili.

V tom případě ale přece nikdo nikoho nenutí ani za současného stavu, aby se rozváděl. Jestli se katoličtí manželé po celý život nerozvedou, je to jen na nich (ostatně z hlediska římské církve je jejich manželství, je-li uzavřeno v kostele, již nyní nerozveditelné, a to navěky).

Pokud ovšem jeden z partnerů v katolickém manželství třeba změní svou víru (stane se ateistou, přestoupí k evangelíkům nebo k husitům), což je otázka náboženské svobody, již snad ministr Jehlička nechce zpochybnit, měl by mít právo se rozvést a nebýt nucen setrvat ve svazku.

A to dokonce i pokud zůstane římským katolíkem. Není na státu, aby definoval, co římský katolík může nebo nemůže, to je na církvi a na svobodné vůli věřícího církev následovat v tom a nenásledovat v onom (mnoho římských katolíků zcela svobodně ignoruje církevní sexuální morálku a je to jejich plné právo ve společnosti, v níž žádná církev nemá a ani mít nemá politickou moc).

Souhlasil bych s Jehličkou, že vysoká míra rozvodovosti v Česku je alarmující, nelze ji však řešit tím, že se využije iluzí mladých novomanželů k tomu, aby byli státem DONUCENI celý život zůstat v manželství. Kultura manželství musí spočívat na DOBROVOLNOSTI, a to ne jen na začátku, ale po celé trvání vztahu. V tom ohledu je návrh ministra kultury zcela protikulturní a pohrdající ideály manželského stavu.