Grosse do agónie tehdy nepřivedl vnitřní boj ve straně, ale lidovci, kteří vytáhli aféru bytu a pár afér přidružených. Byl to tehdy Kalousek jako předseda, a ten zřejmě za Topolánkem stojí i dnes. Lidovci jsou to ovšem zase, kdo útočí, když nejsilnější koaliční partner je slabý a sotva dýchá. Začali kopat vládě do slabin, do reformy zdravotnictví. Julínkovo jednání s nimi skončilo prý "fiaskem" a Hovorka a Šojdrová prý odmítli hlasovat pro jakýkoli zákon z pera ministra Julínka. K tomu se navíc přidala roztržka mezi zelenými a lidovci o marihuaně. Pro lidovce je "tráva" tvrdá droga, pro zelené by měla být legalizovaná. Zdá se, že i zde lze najít poslankyni Šojdrovou, která se rozhodla zásadní ideologický rozdíl mezi oběma stranami, o němž každý ví a priori, ventilovat právě v pro vládu velmi obtížné době. Možná je to už boj o to, kdo bude předsedou lidovců po Jiřím Čunkovi.

Vláda je v rukou přeběhlíků a ODS je v rukou lidovců, prohrála krajské volby a čelí recidivě klausovského cynismu a nacionalismu. K tomu připočtěte předsednictví EU, nestabilní situaci u lidovců a světovou ekonomickou krizi. Je to vhodná doba pro reformy? Jestli někomu jde do budoucna o to, aby v České republice reformy byly vůbec možné a aby za dob nejistoty měla zemi v rukou silná vláda, měl by dnes usilovat o změnu volebního systému, která by vedla ke vzniku jednobarevných vlád s jasným mandátem. To je úkol pro velkého politika, jenž nehledí jenom na zítřek, ale má před sebou celé politické panorama od roku 1996, a myslí z tohoto výhledu na naši vzdálenější budoucnost.

I kdyby Topolánek lidovcům ve všem ustoupil, vrhnou se na něj znovu a svůj úspěch budou ve volbách prodávat jako chrabrý boj za prostý lid (který tak chrabře vedou, když je ODS v krizi). Poctivé by bylo ukončit koaliční vládnutí a soustředit se na budoucnost. Do příštích voleb pak sestavit provizorní vládu (během předsednictví v EU) a změnit volební zákon.

zpráva o setkání lidovců s Julínkem ZDE