Při opakovaném sledování českých filmů jsem si povšiml, že když herci jedou podle scénáře ve vlaku a ačkoliv děj se odehrává kdekoli, za oknem vagonu je vidět stále stejnou krajinu - mezi Prahou a Berounem. Nějaký kameraman dostal kdysi za úkol ty záběry natočit a vzal to tedy tam a zpátky. Filmařům stačí jen sáhnout. Vzpomeňte si na Otíka, ten taky vždycky za celou cestu řekl jenom: Beroun.

Beroun je městem na okraji pomyslné republiky Praha, kterou spatříte, když vylezete z pohraničních hvozdů kolem Kačáku u Ptic a Úhonic. Začíná to pozdně podnikatelskými barokními stavbami v kdysi malebných středočeských vesničkách a končí paláci, jež strmí na Pankráci. Obzor redaktorů České televize končí právě za Pticemi u lesa, pak jsou lvi. V republice Praha je drtivá většina lidí pro radar. A máme jasno, nejen o radaru. Ještě pár slov o "buržoazní společnosti" a "třídnosti", abych nenarazil u nějakého toho Ústavu. Slova "buržoazní" a "třída" používali i Kramář i Peroutka, když ještě slova měla své významy. Například to "buržoazní" znamenalo "měšťanský", v dávných dobách dokonce s akcentem na demokratičnost a pokrokovost...

Pozn. JČ: Nemyslím si, že problémy ČT jsou způsobeny buržoazností. Spíš plebejskostí. To, jak se ČT chová, je spíš chování nižších, (slouhovských) vrstev. Před časem definovala debata v britském týdeníku Observer životní postoj britských nižších (tzv. "dělnických") vrstev pojmy nesebevědomí, sebeomezování (i myšlenkového, součástí je absence otevřené debaty) a konformity vůči pravidlům, vnuceným zvnějšku. Naopak britský "buržoazní" způsob života je spojen s koncepty volby a svobody, otevřené diskuse a velmi vysoce ceněného vzdělání. Z tohoto hlediska je Česká televize plebejská, "dělnická". BBC je často kritizována za televizi bohatých středostavovských intelektuálů, nemá však pověst, že by lezla kamsi cizí supervelmoci. To dělá jen nesebevědomý lokaj.