V téhle poznámce se nebudu zabývat starými texty, nebudu poukazovat na něco, co lidé psali, či co dělali, aby mohli druhým z kapsy vytáhnout nějaké peníze. Jde naopak o komentář k textu Ondřeje Palkovského v BL pod titulkem "Pojmy, dojmy a neoliberalismus", v němž Palkovský píše o údajně "seriozních autorech", pro které "volný trh není víra", a o tom, že tito lidé jsou "schopni argumenty podpořit, proč volný trh funguje lépe než centrální plánování". A doslovně se čtenář v tom článku může dozvědět taky: "Pokud si přečtete pár dobrých ekonomických knih, začnete mít pocit, že slepou vírou tady oplývá někdo jiný: ti, co věří, že státní regulace funguje."

Na jedné straně má Palkovský bezesporu pravdu se svou kritickou připomínkou, že lidé by neměli hovořit o pojmech, o nichž nevědí, co znamenají. Na druhé straně ale není právě lehký úkol rozlišit, které jsou dobré knihy o ekonomii a které jsou takové, z nichž dostane kritický člověk lehce dojem, že "volný trh" je součástí nějaké víry.

Na tohle existují i svědkové, kteří jsou dnes často neoprávněně kritizováni. Jsou to oni takzvaní "neoliberálové", o nichž se lidé někdy omylem domnívají, že jsou to zastánci "volného trhu" a "laissez-faire liberalismu", podle nichž může každý jednat podle svých možností.

Neoliberálové věděli dobře, že se politická a ekonomická svoboda střídavě obousměrně ovlivňují. A proto není divu, že se z těchto kapitalistických rozporů poučili a hledali nova řešení politických a ekonomických problémů, protože už nežili na začátku, ale uprostřed 20.století.

Bylo jim tehdy jasné, že stát má a musí do ekonomiky zasahovat. A někteří z nich dokonce věděli i to, že stát, který by se zásahů do ekonomikyu zřekl, by to učinil s nějakým rozhodnutím, a tím by se právě nezachoval vůči ekonomickému systému neutrálně, ekonomický system přece nikdy nebyl lidem dán nějakým bohem. Ani taky ne "přirozeností", přírodou, protože do ní člověk přece patří jako její přirozená část. Ale dosti takových filozofických myšlenek, zpět k tomu, o čem si liberálové mysleli, že by to měli dělat, a tím k onomu problému, nad nímž se ani tehdy, ani dnes pořád ještě nedokázali sjednotit. Nevěděli a nevědí, jak má stát reagovat, co stát má nebo dokonce musí dělat. Přišli proto na jen málo vypovídající pravidlo: "Tolik, kolik je nutné, tak málo, jak jen možné."

Kdo by se potom divil, že někteří z nich, hlavně ale pak někteří komentátoři dnes už zapomněli na to, co uprostřed minulého století první přívrženci neoliberalismusu dávno a dobře věděli: "volný trh" je věc víry, a to takové, o níž se ví, že je z hlediska politického a ekonomického nerozumná. Nebo myslíte, že tomu tak nebylo?