Ale i kdybych se smířil (jakože jsem proti tomu dělat lokaje komukoli) s tím posluhováním, určitě to nebude Amerika, jíž bych chtěl dělat lokaje. Ba ani nikdo z tzv. vyspělých demokracií, pokud jsou mezi ně řazeny Francie, Anglie, Německo a Itálie. Víte, je s podivem, ale i k pláči, když se řekne okupace, jako by to bylo synonymum pouze roku 1968 .

Jako by tu nebyla okupace daleko horší, hrozící skutečnou likvidací českého národa. To zřejmě není in, o tom hovořit. Vždyť je to tak dávno, a jedná se o naše nejlepší přátele z Evropské unie. Ale bohužel tak dávno, jak by si někdo myslel, to není a ze strany těchto zemí rok 1938 nebyl žádný úlet.

Stačí zaměnit Německo Spojenými státy a z roku 1938 se lehce přeneseme do současnosti a vidíme, jak Francie, Anglie, Německo a Itálie v jednom šiku plní americká přání v předstihu. V zrcadle dnešního jednání těchto vypečených demokratů vůči Srbsku je jasné, že je to charakter politiky těchto zemí (nebo lépe, charakter politického systému těchto zemí), a takové země nemohou být mými nejlepšími přáteli. Možná přáteli páně Rosola a podobných, ale mými ne!

Duch Rudolfa Berana a mnichovanské politiky na mě dýchl z článku pana Vojtěcha Rosola.