23. 4. 2008
Koho zajímá osud Haiti?Minulý rok jsem coby externí spolupracovník Člověka v tísni navštívil lidskoprávní happening, který tato organizace pořádala na Střeleckém ostrově v Praze. V "antikubánském stanu" jsem narazil na senátora Štětinu, který si navlékl umělý plnovous a jal se recitovat krátkou pasáž ze spisů Fidela Castra. Divadlo to bylo dojemné. Poté, co jsem obešel výstavku věnovanou porušování lidských práv na Kubě a nenalezl ani zmínku o Guantánamu, jsem přítomné organizátory na tento fakt upozornil. Hrobové ticho mi bylo odpovědí. Skutečnost, že podle zpráv Amnesty International je v kubánských věznicích drženo protiprávně méně vězňů než na Guantánamu, jsem se v agitačním stanu nedozvěděl. Přesto považuji Guantánamo za malicherný přestupek proti měšťácké morálce spáchané Spojenými státy ve srovnání s obludnými hrůzami jimi spáchanými a přetrvávajícími v nejchudším státě západní hemisféry -- Haiti -- zemi nepříliš vzdálené od jedné z posledních pekelných bašt bolševismu - Kuby. |
Zatímco mnozí pláčí pro Tibet, lají Rusku, Číně nebo Íránu, Haiti se po dlouhé době zjevilo v amerických médiích v souvislosti s celosvětovými protesty proti masové produkci biopaliv, jež má vliv na dramatické zdražování potravin a jejich nedostatek vůbec. Depresivní realitu podtrhává bývalý brazilský voják při misi OSN v Haiti (MINUSTAH), který nyní trpí postraumatickým syndromem:" Tady prohráváme skutečnou válku, válku proti chudobě. Jedině ta může přinést mír. " Přes přítomnost jednotek MINUSTAH, která trvá již více než 10 let, se situace v zemi k lepšímu neobrátila. Naopak, příslušníci MINUSTAH se v minulosti na zvěrstvech proti Haiťanům sami podíleli, například vojenskými vpády do snad nejhoršího slumu na světě -- Cite Solei. Světová banka odhaduje počet obyvatel Haiti na necelých 9 milionů. V září 2006 SB uvádí, že 55% Haiťanů žije za 0,44 dolaru na den, tedy v absolutní chudobě. To prakticky znamená, že zhruba 5 milionů lidí zde trpí akutním hladem. Mark Schuller, antropolog z Univerzity Vassar, tvrdí, že za děsivou chudobu Haiťanů může neoliberální politika, již zde začal propagovat prezident Reagan před více než čtvrt stoletím rozsáhlou privatizací veřejného sektoru a podstatnými škrty v dotacích na zemědělství. Schopnost Haiti uživit sebe samu hlavně rýží byla efektivně paralyzována importem dotovaných potravin z USA. Podle Schullera 84% haitské rýže pochází z ciziny, ačkoliv by domácí produkce rýže Haiťanům ke konzumaci stačila.Od roku 1980 klesl HDP cca o 39%. Haitská vláda musí každým rokem splácet úroky z půjček ve výši 80 milionů dolarů. Co víc, na životně nejdůležitější statky pro každou společnost - zdravotnictví, školství a sociální síť -- peníze nezbývají, jak uvádí Schuller. Zdroj: ZDE Haiti se zdá být také vůdčím cílem invazí regionálního hegemona. V roce 1915 provedl americký prezident Woodrow Wilson, který stál u zrodu samostatného československého státu, na Haiti ničivou invazi, kdy zde znovu ustanovil otroctví, svrhl parlamentní systém a učinil ze země další americkou plantáž, píše Noam Chomsky. V letech 1956 až 1987 zde Spojené státy vydržovaly (s výjimkou několika let) diktaturu klanu Duvalierů, během níž byly zavražděny desítky tisíc lidí, a zemí cloumalo drancovaní nerostného bohatství a tvrdá korupce. Zdroj: ZDE V roce 1990 byl Washington zděšen demokratickou volbou v Haiti, kdy byl do čela země zvolen Jean-Bertrand Aristide a jeho hnutí LAVALAS. Aristidovy sociální reformy, jež se dotýkaly skutečných problémů Haiťanů, nakonec o rok později vedly k jeho svržení hnutím FRAPH, ve kterém působili produvalierští militanti s požehnáním Pentagonu. Prezident Clinton se však zde v roce 1994 rozhodl znovu "nastolit demokracii", poté co zde za jeho skryté podpory a přes ekonomické embargo bylo zmasakrováno 4 -- 5.000 chudých černochů. Dosazení Aristida do prezidentského křesla však provázely tvrdé ekonomické podmínky, diktované Spojenými státy, tedy otevření země nadnárodním molochům jako Texaco Oil a plošné škrty v sociální sféře. Zdroj: ZDE V roce 2004, v době jeho druhého prezidentského mandátu, byl Aristide znovu svržen silami FRAPH s podporou USA, Francie a Kanady a unesen do Afriky, kde je dosud protiprávně zadržován. Zpráva prestižního lékařského periodika Lancet o dva roky později uvádí, že:" V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo zabito 8.000 osob během 22 měsíců, které nasledovaly po puči. Téměř polovina z těchto se připisuje na vrub vládních sil a jejich podporovatelů. Na 35.000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let." Zdroj: ZDE Roku 2006 byl do prezidentského úřadu zvolen bývalý Aristidův příznivce René Préval. Ten je však lidskoprávními organizacemi a haitským disentem obviňován z korupce a spolupráce s osobami, které provedly puč před čtyřmi lety. Zatímco Člověk v tísni pořádá PR tyjátry s klecí na podporu desítek kubánských politických aktivistů, kteří byli před pěti lety zatčeni a odsouzeni k dlouholetým trestům odnětí svobody, a spolupracuje s organizacemi jako NED, které bez skrupulí prosazují zájmy USA po celém světě, zůstavá neskonale sužované Haiti mimo ideologický zápal této organizace. |