24. 4. 2008
Co dělat, když Česká televize zase manipuluje veřejné mínění?ČT opakovaně zapomíná, že je placená občany, kterým také SLUŽBU konáLuboš Rosí se v poslední hlavní zpravodajské relaci ČT1 v 19 hod. obořil na zástupce iniciativy Ne základnám, především na Jana Tamáše. Vlastní úsudek nejen o míře neobjektivnosti, ale především o útočném vedení reportáže si může udělat každý, kdo tyto zprávy ze dne 23. dubna 2008 viděl. zpravodajství ČT 23. 4. 2008 na internetu ZDE V těchto zprávách v reportáži o "bílé demonstraci" (začíná v 21:37 a končí 23:54) zazněla řada věcí, se kterými by měla ČT zacházet opravdu buď velmi opatrně, nebo snad raději vůbec ne. Úkolem ČT je především přesně informovat o podstatě věcí -- nikoliv si vytvářet jakousi vlastní reklamní kampaň a to dokonce proti většinovému zájmu diváků (a v rozporu s realitou). |
Podrobnosti o významu demonstrace, tedy o apelu, kdy majorita 70 % občanů je vlastně neviditelná a ČT nemá zájem ji účinně v profesionální diskusi zastupovat, byly jen marginální (!) a smysl a celkové vyznění této demonstrace tak Česká televize vědomě a záměrně zcela obrátila -- nakonec vyzněla jako ostrá kritika iniciativy Ne základnám. Doslova neuvěřitelné zpravodajství! Takže apel občanů nakonec posloužil ČT především jako záminka k jejich dehonestaci, tedy k pošpinění práce dobrovolníků z iniciativy Ne základnám. Nejde o reklamu na iniciativu Ne základnám, zaměřme pozornost na to, o co jí jdeJe pozoruhodné, jak mnoho dělá pro osud naší země početně velmi omezená skupina dobrovolníků. To vynikne zejména ve srovnání se zaměstnanci občanů -- za svoji službu z jejich kapes velmi dobře placenými (nesmíme na to zapomínat) redaktory České televize, kteří si však zcela svévolně a velmi drze (!) přisvojili právo své chlebodárce -- aktivní občany - kritizovat. Ne základnám zastupuje většinu společnosti (o tom existuje řada průzkumů názorů veřejnosti), a přitom právě tato většina společnosti redaktory a celou Českou televizi -- opakuji - platí. Stejně jako platí "svoji" vládu, tu vládu ČR, která utratila již přes 20 milionů na kampaň vedenou proti zájmům svých občanům. Velmi smutné... Chci Václava Moravce a téma radar, třeba stále dokola -- ale také s Ne základnámJe tedy zjevné, že Česká televize opravdu neinformuje o dění v zemi objektivně. Mimochodem, zeptejte se svých známých, kdo vlastně si pamatuje ze zpravodajství ČT Jana Májíčka. Já třeba nikoliv, a to sledují TV často. Ale o to vůbec nejde. Pochopme správně, že opravdu nejde o počet informací o členech iniciativy Ne základnám (o Tamášovi, o Májíčkovi -- mimochodem, jedna nebo celé dvě zprávy měsíčně je mnoho?), ale o skutečně nestranné zprostředkování nikoliv jedné, ale hned celé bohaté série diskusí -- až do VYŘEŠENÍ problematiky okolo radaru. Studenti, politologové z Brna, Ostravy, Plzně, pánové Bělohradský, Kohák, Štampach, Halík, Klaus, Havel, Gorbačov... a samozřejmě i zástupci radaru na straně druhé Joch, Neff atd., atd.. Ale to se nestalo. Copak je tu nyní důležitější téma nejlepší moderátore Václave Moravče? Pokud ve mně převládá určitý pocit z přítomnosti, tak zcela jistě vidím NEZÁJEM o tuto problematiku, témata kloužou po povrchu a ČT jde hlavně o to, neznepřátelit si vlivné politiky, vždyť na jejich souhlasu bude záviset další navýšení poplatků a tedy všeho, co z nich plyne... Nejlépe téma radar zamést pod koberec. Jsem rád, že se Jan Tamáš nepřipojil k dryáčnickému tónu redaktora ČT a naopak mluvil klidně a věcně (čas 23:22). "Bílá demonstrace" upozorňuje na důležité skutečnosti a ČT se je naopak snaží zamést pod koberec. Taková je realita v ČR v roce 2008, 20 let po sametové revoluci. Uvědomuje si ČT, na které straně stojí? Neuvědomuje?"Znáte je? Jan Májiček, Jan Tamáš, iniciativa Ne základnám," v rychlém tempu zní dehonestující komentář zpravodaje služby, na kterou i já osobně přispívám nikoliv malou částkou 135 korun měsíčně. Pak komentář o práci dobrovolníků pokračuje: "Teď křičí: Jsme neviditelní!" Myslím, že dál to nemá smysl komentovat... Televizi, která zřejmě (?) hájí cizí zájmy, samozřejmě podporovat a platit nechci. Ale co lze dělat? (Poznámka: jako spoluautorka reportáže je uvedena Eva Davidová.) |