Když před lety v hodně městech a taky v menších obcích začali politikové s privatizací státních služeb, ptal jsem se, jestli si opravdu myslí vážně, že zatím ještě za normální plat po celý den pracující uklízečky budou po privatizaci moci ještě ze svých příjmů "normálně žít".

A nebyl jsem sám, určitý počet známých ekonomů, na které se ostatní ale dívali úkosem, tehdy varoval před americkými poměry, kde lidé někdy musí mít nejen dvě, ale i více zaměstnání, aby mohli uživit své děti. Jiní ekonomové, jejichž názory tehdy veřejnost přijímala, se zaručovali, že se něco takového nemůže stat, že trh všechno vyřeší a že je jeho liberalizace velkým darem zejména pro lidi s nízkými příjmy. Asi při tom mysleli na ty legendární osoby, které se staly milionáři, ačkoliv začaly pracovat jako myči talířů.

Dnes vydělává v Německu 22% pracujících méně než dvě třetiny střední hodinové mzdy. Je to 6 milionů lidí, z nichž je ostatně 68% žen...

Ve Spojených státech je to procento prý ještě trochu vyšší, ve Francii je ale jen 11% a v Dánsku je ještě nížší. Jsem si ale jistý, že v tomhle ohledu Ameriku už rychle předháníme. Pyšní bychom ovšem neměli být. Myslím v té souvislosti in a Annu Seithe, která ve Spiegel Online informovala o tom, že v Německu už existují dva druhy zdravotnictví, jedno pro bohaté a druhé pro chudé. Ano, je samozřejmě pravda, že neregulovaný trh a privatizace poskytují lidem větší možnosti obohacení, je jen otázkou, jestli tahle cesta je opravdu v zájmu národa. Ale co si o tom myslíte Vy?