„Počet živě narozených, o 8,8 tisíce vyšší než v roce 2006, dosáhl 114,6 tisíce. Tento počet je nejvyšší od roku 1993, kdy začal rychlý propad počtu narozených až na hladinu devadesáti tisíc. Nárůst počtu narozených lze interpretovat jako sekundární populační vlnu dětí žen narozených během sedmdesátých let dvacátého století. Polovinu nárůstu přitom tvoří děti druhého pořadí, které se nejčastěji rodí ženám ve věku 29-32 let. Hodnota ukazatele úhrnné plodnosti výrazně stoupla z 1,33 živě narozených dětí na jednu ženu v roce 2006 na hodnotu 1,44. Nárůst intenzity plodnosti se zrychlil, avšak oživení plodnosti nebude pravděpodobně trvat dlouho; během pěti let, až odrodí silné ročníky žen sedmdesátých let, začne počet narozených opět klesat. Plodnost přitom stále zůstává na nízké úrovni, v dlouhodobém pohledu nezajišťující prostou reprodukci populace. Čistá míra reprodukce, vyjadřující počet narozených dívek na jednu ženu, které se dožijí věku své matky v době porodu, dosáhla hodnoty 0,70, což znamená, že v dlouhodobém horizontu by se při současné úrovni plodnosti reprodukoval početní stav generace pouze ze 70 %. Pokračující odkládání mateřství do vyššího věku dokládá fakt, že průměrný věk matek dále stoupl o 0,2 roku, na 29,1 let celkem a na 27,1 let při narození prvního dítěte.“

Četli jste citaci dat Českého statistického úřadu. Uvedená čísla se týkají roku 2007

kompletní text ZDE

Plodnost v dlouhodobém pohledu nezajistí prostou reprodukci populace...

Nejvíce dětí se v  moderní historii v ČR narodilo v roce 1974 (celkem 194 215), ale ve srovnání s 15 posledními lety (z hlediska natality opravdu extrémně špatnými roky) jsme zaznamenali vysokou natalitu v celých 70. letech. V letech 1970 až 1980 se každý rok narodilo průměrně asi 170 tisíc dětí. A proto, jak vidíme v grafu níže, tehdy dosahoval přirozený roční přírůstek obyvatel přes 60 tisíc.

Chceme vědomě urychlit vytvoření multikulturní společnost v ČR?

Pro lepší pochopení toho, co nás čeká a nemine, autor tohoto textu modifikoval graf ČSÚ, který popisuje strukturu přírůstku obyvatel do roku 2004, doplnil jej o svoji prognózu do roku 2030. Budoucnost sice může (ale také nemusí) dopadnout příznivěji, než jak nám predikuje tento graf, ale o tom, že případný celkový přírůstek obyvatel nebudou z většiny tvořit „našinci“ dnes již nelze pochybovat. České rodiny nebudou mít 3 až 4 děti. Staré časy, kdy bylo v chalupě šest, osm, deset nebo i patnáct dětí se nevrátí.

graf – Struktura přírůstku obyvatel 1950-2004 doplněná o prognózu do roku 2030

Tuto prognózu lze srovnat s prognózou ČSÚ

Zdroj ZDE

Na této prognóze ČSU do roku 2050 si povšimněte velké zvláštnosti: konstantního a nezvyšujícího se (!) salda migrace. Stejně tak nemáme dnes žádný důvod očekávat, že po roce 2030 se natalita v ČR zlepší (viz narovnávající se pokles modré linky v tomto grafu po roce 2030). Zdá se, že smyslem grafu ČSÚ bylo v prvé řadě nikoho nevylekat. O důrazný apel naopak jde autorovi tohoto textu, měl by vést k rychlému vystřízlivění a přesnému pochopení reality v oblasti vývoje natality v ČR.

Realita v ČR připomíná díl „2010“ ze seriálu Stargate

Dnešní situace mi silně připomíná epizodu „2010“ známého amerického seriálu Hvězdná brána (Star Gate - některé díly se docela povedly), ve které lidstvo navázalo „strategickou“ spolupráci s Ascheny. Hrdinka týmu SG-1 Carterová v něm jen náhodou – po neoprávněném vniknutí do počítačové databáze těchto mimozemských „přátel“ – přijde na tajemství, že lidstvo se už roky téměř nerozmnožuje. A přitom si toho – kupodivu - nikdo vlastně ani nevšiml. Takhle získají Aschenové Zemi bez jediného výstřelu... stačí jen počkat a za nějakých 200 let je Země jejich.

Není na tom snad ČR podobně?

V epizodě „2010“ seriálu Hvězdná brána si běžní lidé také nevšimli, jak velmi ubylo dětí, také věnovali pozornost zbytečnostem, také jaksi „zapomněli“ na předávání života dalším generacím. V této souvislosti doporučuji k pozornému prohlédnutí zejména tyto dlouhodobé grafy ČSÚ. Je zajímavé podívat se třeba na počet ročně narozených dětí na „našem“ území republiky mezi roky 1870 až 1910. Samozřejmě je pravda, že tehdy byla vysoká úmrtnost, že mnohé děti trpěly nemocemi, chudobou atd. Ale celkově byla potřebná dětská energie ve společnosti mnohem více přítomna než dnes. Dovoluji si upozornit, že přestože z hlediska fyziky není dětská energie měřitelná, z hlediska nálady společnosti (četnosti témat apod.) je jako podnět pro zdravý vývoj společnosti patrně důležitá mnohem více, než si chceme připustit.

Co přesně nás čeká?

Dnešní mladá generace, která je právě v reprodukčním věku, pochází ze silné populační vlny 70. let. V průměru čítá tato generace okolo 170 tisíc v každém ročníku (uvažujeme-li ročníky 1970-1980). Pokud vezmeme jako druhé vztažné číslo 100 tisíc, což je průměrný počet jejich narozených dětí (tedy přibližný počet ročně narozených dětí v letech 1998-2007) můžeme konstatovat, že údaj z první citace ČSÚ o dlouhodobé míře reprodukce 70 % je velmi optimistický, vychází totiž pouze z roku 2007, kdy byla natalita „rekordní“ – téměř 115 tisíc dětí. Skutečnost vztažená na posledních 10 let ale ukazuje výrazně méně: Dlouhodobá míra přirozené reprodukce obyvatel České republiky činí necelých 60 % (100/170 tisíc).

Můžeme se ještě zamyslet nad následující posloupností: 170 tisíc (70. roky), 100 tisíc (prvé roky), 60 tisíc (30. roky), 35 tisíc (60. roky), 20 tisíc...