Chceme-li se odvolávat na nějaké obecné hodnoty naší "evropské" civilizace, budeme jim asi dávat nálepku -- "křesťanské", nám všem "jaksi společné". Sem ovšem také spadá charita, péče o přestárlé a paliativní ústavy. Do těchto oblastí se politické strany samy od sebe nehrnou; tuto činnost si mohou dovolit movitě zabezpečené církve. (Nechci dále mluvit o církevním zákonu a jeho problematice.)

Spadá sem do těchto úvah sociální politika? Ovšemže. Ale jak? Má to být program "sociálního státu" v 21. století? Pokud má být sociální síť finančně zajištěna, v nejednom státě se tak už po řadu let činí progresivním zdaněním. Proč takto? Ve 20. století převážně ještě umožňovala krytí výdajů na sociální zabezpečovací síť velmi silná střední třída. Teď (nejen v ČR) nám přibylo velmi bohatých a poměrně chudobných, a ti ostatní si sice moc nestěžují, ale také si vysoko nevyskakují. Rovná daň je spravedlivá jen pro oko, tou stejnou procentuální číslicí. Její větší tíha je na těch "středních" platech. Progresivně se zvyšující daň má ovšem jednu doprovodnou vážnou nevýhodu v tom, že se jí může plátce daně vyhnout formálním přemístěním "centrály" k platbě daně ve státě s výhodnějšími daňovými sazbami. A rovná daň zase snižuje životní úroveň těch už tak jen mírně (pod)průměrných "středních" vrstev", které by měly být páteří systému a sociální stability... (Nepokouším se analyzovat výhody či problémy spojené s vládním programem; jen jsem se letmo dotkl možných zdrojů financování tzv. "sociálního státu", a to vzhledem k možnému programu nějak sociálně profilované politické strany.)

Je nepřehlédnutelné, kolik čelných funkcionářů té politické strany, která teď v sobotu a v neděli (19. až 20. 4. 2008) v Pardubicích sněmovala, cituje svou stranu jako "ká-dé-ú-čé-ez-el", takže v odpovídajících hláskách "KDU-ČZL". Netroufnu si dešifrovat tu novou zkratku. Lidovci jsou "zelenými" (tím "Z" v té vyslovované zkratce?) jenom svým postavením vůči většinovému partnerovi ve vládě; teď je to ODS. Spolu s nimi si přitom nedokážu představit fakultní nemocnice jako "akciovky" (v nichž by samozřejmě někdo zvenčí mohl rozhodovat o funkcionářích v akademicky činných "provozech"). Zrovna tak nechápu, proč minimálně pro předškolní věk byla vytvořena psychologicko-peněžní "bariéra" k snížení návštěvnosti dětských lékařů? (S rizikem, že s nemocným dítětem může pak matka přijít pozdě, bude-li se nejdřív rozpakovat kvůli několik desítkám korun navštívit lékaře!) Mají-li ty "poplatky" zůstat v kapsách institucí, do kterých plynou, nechápu ten bonus pro lékárny. Není to jen doprovodná marže k už tak dost drahým některým lékům? Některé účinné léky vyžadují už nějakou dobu zvýšené nároky na peněženku; ne že by obecně byly -- jak tvrdí Ministerstvo zdravotnictví -- stejně kvalitní léky "bez doplatku". (Ale zůstává mi dost záhadou, jak právě tyto otázky teď zůstaly na krku spíše stranickému sněmování než aby byly vyváženě vyřešeny adekvátním zákonodárstvím všech našich zodpovědných politiků, třeba i "napříč politickým spektrem".)

Pokud bereme v úvahu, že politické strany dneška nemusí mít velké sekretariáty a významný počet registrovaných členů, pak ale to musíme umět nahradit medializací. Takovou, v níž se vykážeme třeba tím, že "naše strana" je stranou středu (rozumějme: "bez krajností") a zároveň -- paradoxně -- pro všechny (rozumějme: "pro ty rozumné", a to jak nějak "liberální", tak jinak nějak "konzervativní", i ty "konzervativně-liberální", anebo naopak). V tomto ohledu ani "KDU-ČZL" zatím stále není víc než "ani ryba, ani rak". I těmi symbolickými barvami v záhlaví svého sněmování nenaznačila víc, než že chce být trvalkou na naší politické scéně, bez ohledu na to, po koho, čeho, čím boku. Teď jenom nesmí ztratit voličskou přízeň, aby se udržela nad šibeniční 5 %-ní hranicí pro volby do Poslanecké sněmovny... Čili: program, neprogram, zase tu bude (tak jako i u většiny ostatních "partnerů") "program" ze dne na den (a o přežití vlastních mandátů)...