V roce 2006 se Lugo sklonil před peticí, kterou podepsalo více než 100 000 občanů, kteří ho žádali, aby kandidoval na prezidenta. Požádal Vatikán o svolení kandidovat. Vatikán to odmítl, tak Lugo odešel z církve. Lugo je odedávna stoupencem Brazilce Leonarda Boffa a jeho teologie osvobození, disidentského hnutí v jihoamerické katolické církvi.

Protože je Lugo synovec současného šéfa strany Colorado, který byl během diktatura Alfreda Sdtroessnera (1954-89) pronásledován, odešel do exilu do Ekvádoru, kde spolupracoval s monsignorem Leonidasem Proañou, známým v té zemi jako biskup chudých. Po této zkušenosti se vrátil do Paraguaye, nejchudší země na kontinentě, kde zahájil svou lidovou práci mezi místními chudými.

Lugo už dal najevo, že bude měkčí než Hugo Chavez, ale tvrdší než Lula, co se týče svého levičáctví. Zamýšlí provést v Paraguayi pozemkovou reformu, nikoliv však vyvlastněním neproduktivních farem, jak požadují v regionu komunistická hnutí za pozemkovou reformu, ale prostřednictvím legálního vykupování půdy, jak to dělá Brazílie. Také oznámil, že by měla být zrevidována dohoda ohledně hydroelektrárny v Itaipu, společného projektu, který byl vybudován před mnoha desetiletími na hranici mezi oběma zeměmi a který poskytuje oběma zemím energii. Lugo si přeje, aby Brazílie platila za elektřinu daleko vyšší ceny.

Lugo nasbíral nápady od obyčejných lidí z 207 měst po celé Paraguayi a vypracoval pětisetstránkový dokument, nazvaný Bolest lidu. Přislíbil, že se jím bude během svého funkčního obdoví řídit, jako by to byla jeho osobní ústava.

Jednou z velkých výhod, kteroyu Lugo má, je to, že umí mluvit nejen španělsky, ale i místním indiánským jazykem guaraní, jímž hovoří chudí lidé.

Jen čas ukáže, zda jihoamerické neolevicové hnutí dokáže odstranit začarovaný kruh všeobecné chudoby a korupce, které vládnou v regionu už stovky let.