5. 3. 2008
Peněžní trest není samospasitelnýReakce na článek "Zkrácenými daněmi k větší spravedlnosti, aneb Ekonomická válka ukradených dat" z 4.3.2008: Český trestní zákon nezná autorem zmiňovaný institut denních pokut, stanovených podle výše příjmů (např. Německo či skandinávské státy). Peněžitý trest je omezen horní hranicí 5 miliónů Kč (bez ohledu na výši příjmu pachatele, při stanovení trestu však musí "přihlédnout k majetkovým poměrům pachatele"). Pokud však byl nějaký majetek získán trestným činem, lze vyslovit jeho propadnutí - v takovém případě uvedená horní hranice neplatí. Navíc existuje trest propadnutí majetku (tedy kompletně celého nebo části majetku) pachatele - ten však byl českými soudy myslím uložen naposledy někdy v 50. letech minulého století, píše Jan Kreutzberg. |
K autorově názoru, že horní hranice peněžitého trestu (resp. denní pokuty) by neměla být vůbec omezena: taková úprava dle mého názoru není možná, protože by byla v rozporu jak s českou Listinou práv a svobod, tak s Evropskou úmluvou o lidských právech, konkrétně se zásadou "není trestu bez zákona" (čl. 39 Listiny, resp. článek 7 Úmluvy). Obviněný by tak byl zcela vydán libovůli soudce, co se týče výše ukládaného trestu. Peněžitý trest už ze své podstaty není samospasitelný - vždy lze včas alespoň část majetku vyvést do bezpečí, převést na příbuzné či známé, atd. |