No, to trvalo! Konečně došlo na zrušení potravinových lístků, neblahého dietního vynálezu z dob nacistické třetí říše. Budeme za to ovšem muset obětovat i část své svobody. V demokracii to jinak nechodí, než že se v zájmu svobody postupně obětuje tato celá.

My muži dobře víme, že nám Čechům nikdy nevládli nějací feudálové, kapitalisté, fašisté, komunisté, demokraté a jiní teroristé, ať nacionální, sociální nebo občanští. Vždycky nám vládly jenom a jenom ženský. Ženy nám sebraly úplně všechna práva a svobody! Toto žádný režim na světě nedokáže. Ani ten demokratický. Ženy se dokonale postaraly o zotročení mužů. Lepší než ostnaté dráty a daně. Nebýt ženských, tak si my muži žijeme skvěle, jako v ráji (RaJ -- tj. Restaurace a Jídelny). Takto však trpíme v emancipovaném a daňovém pekle jak nějací Emani.

Zbytek peněz, který nám daňový systém nesebere a který je populárně nazývaný almužna nebo výplata, poctivě odevzdáváme manželkám. Všichni muži mají na hlavě pleš z toho, jak doma dělají stojky, aby vysypávali peníze ze svých kapes. A také z toho, jak trpí pod pantoflem. Ačkoliv je to měkká domácí obuv, její podrážka je přesto na naši hlavu až příliš drsná. Náš zaměstnavatel navíc po nás osobně posílá stravenky pro naši manželku, svého tajného spolupracovníka našeho dozorce, aby prověřil naši poctivost. Když jsme hodní a poslušní, žena nám je ráno vydává na oběd. Na ten však nechodíme a stravenky si zašíváme. Abychom je měli na pivo. Ve stravenkách je naše jediná finanční nezávislost, emancipace, svoboda a demokracie.

Když nám nyní stravenky zruší, co budeme dělat? Budeme si muset nosit do práce jídlo ešusu a polívku v bandasce? Dostaneme od manželky jako malí školáci jídlo ve svačinovém pytlíku? Každý přece nemá tolik prachů, aby si lítal na oběd speciálem na speciality a za laskavým pomyšlením třeba někam do Kájových Varů nebo Arabáckých Emirátů. Za takových podmínek přece nemá vůbec smysl žít? Ne, my muži snad dokonce přestaneme chodit i na ten fotbal.

Takto bychom však uvažovat neměli! Svoboda a demokracie vyžaduje oběti a jak říkám, někdy nebo vlastně vždycky, ty nejvyšší. Bojovat za stravenky až do úplné ztráty vědomí není možná v tomto případě zcela na místě.

Měli bychom zrušení stravenek možná přijímat pozitivně. Především se zbavíme šmejdů, kteří chytře přišli na to, jak mít z každého oběda na naší zeměkouli nějakou kačku. Potom se ušetří do státní kasy peníze, které se mohou shrábnout někam - malá domů. A když se to nepovede, měly se přidat na platy nejvyšších státních úředníků, ministrů, poslanců, senátorů a jejich synátorů. To proto, aby nemuseli krást a přijímat úplatky a mohli se zodpovědně věnovat své práci. Zatím se však zdá, že mají stále málo.

No, napadá mne však ještě jedno řešení! Možná by bylo zatím se zrušením potravinových lístků počkat. Ať si populisté a topolové (lat. populus = lid, topol) nechají svůj radar a nám mužům ať nechají stravenky!

Naráží to však na ještě jeden závažný problém, který je spojený právě s tím archaickým dietním institutem. Na jeho zrušení by se daly vydělat pěkně veliké peníze! Vezměme například, jak stouply na ceně jiné nacistické suvenýry, symboly a artefakty. Každý chce mít alespoň nějaký ten válečný kříž, "hakenkrojc", uniformu, čepici, obrázek na tričku nebo alespoň tetování na kůži. Média jsou plná fašismu. Po této komoditě je opravdu obrovská poptávka. Jistě větší než za protektorátu. Čím více bude fašismus odsuzován, tím pro sběratele těchto starožitností lépe.

Podobně jako u komunismu, demokracie, sexu, alkoholu nebo drog, prohibice aj., odsuzující upoutávky zvyšují jejich poptávku a cenu. Je to starý trik, dnes pouze vyvedený v bledě modrých barvách. Demokracie je vzbuzování poptávky po totalitě. Totalita je vzbuzování poptávky pro demokracii. Kdo ovládá poptávku, ten ovládá demokracii i totalitu.

Mezitím, co budete bádat nad tím, ze kterého stromu asi tak spadly polistopadové potravinové lístky a politikové, tak sbírejte stravenky. Dokud jsou ještě nějaké k mání. Za nějakých padesát, sto či tisíc let budou mít padesáti, sto či tisícinásobnou cenu. Stravenky pak budou tak sběratelsky vzácné, jako Modrý Mauritius. Zvláště, když už nikde nebude vůbec nic k jídlu. Bude to milá vzpomínka na lepší časy...