Jen v tomto státě Unie se střetnou oba klíčoví konkurenti v Demokratické straně celkem o 228 hlasů pro stranický nominační sjezd; neboť pro Texas strana ještě navíc počítá se třemi divokými kartami. Takže to úterý může nemálo -- aspoň provizorně -- napovědět pro předpověď dalšího průběhu přinejmenším pro zatím nejasnou demokratickou "alternativu". Jde o "otevřenou" registraci pro voliče, takže i ten, kdo před čtyřmi lety volil "republikánsky", může teď v Texasu volit "demokraticky". Pro primárky v každém volebním okrese může zvítězit jen jeden z kandidátů. I když rozdělení okresů není dostatečně "proporční", při dobré znalosti místního prostředí lze mnoho získat adresným oslovením voličské základny. Např. hodně Afroameričanů žije v Dallasu a Houstonu, mezi nimiž by mohl hodně podpory získat zrovna Obama. Na druhé straně senátorka Clintonová má již z dřívějších let velkou popularitu mezi Latinoameričany (původem především z Mexika), jichž je mezi demokratickými voliči v Texasu celých 40 %! A to jsme nerozebírali situaci mezi "bílými liberály" nebo ve "střední třídě", která v posledních letech v nemalém počtu přešla k republikánům. Nikdo také zatím nemůže předvídat, zda se nemůže v tom demokratickém klání pozitivně projevit např. to, že Bill Clinton se narodil poměrně blízko, ve státě Arkansas, a hodně se mezi místními demokraty angažoval po dlouhá léta. Přitom musíme brát v úvahu, že v Texasu jsou demokraté mocensky vůči republikánům v menšině. Z 32 jeho okresů ovládají demokraté jen těsně nad jednu jejich třetinu, jen 13 okresů. Takže je zde také už v předstihu ve hře, který z obou hlavních demokratických kandidátů by zrovna v Texasu líp čelil McCainovi!

Nesmíme zapomenout, že automaticky samo vedení o pár hlasů v těch primárkách není zárukou ke konečné nominaci. Hillary Clintonová lépe boduje než Barack Obama ve vzájemných televizních debatách. Prvních šest týdnů primárek se přitom mohlo zdát, že je Obama jen "vyzyvatelem" Clintonové. Když Obama nečekaně získal celou "šňůru" vítězství za sebou, stal se automaticky víc než rovnocenným "hráčem" o kandidaturu na prezidenta. Je víc než jen teoretická otázka, kdo z obou soupeřů je líp disponován nejen k podpoře ve vlastní straně, ale především pro rozhodující zápas o Bílý dům s McCainem. Vlivný demokratický senátor Edward M. Kennedy podporuje Obamu; je otázka, zda podpora Billa Clintona vlastní ženě nebude nakonec kontraproduktivní, protože může být pojata jako náznak "dynasticky" vedené politiky (v USA vládnou "Bushové a Clintonové"). Demokraté vyčlenili nemalý počet hlasů pro "superdelegáty". Tyto hlasy zčásti nemusí nutně respektovat vůli (skóre), jak by to odpovídalo vlastnímu hlasování v primárkách. Zhruba kolem 800 takových "superhlasů" může nakonec převrátit labilní rovnováhu mezi zápolícími uchazeči. Přitom 46 % superdelegátů je "bílých", přičemž mezi vlastními demokratickými voliči je takových pouze 28 %. Pro další průběh vzájemného souboje o kandidaturu může znamenat propaganda. Na ni jsou potřeba peníze. Pokud jde o volební fond, Obama si nyní stojí nesrovnatelně líp než Clintonová, ačkoliv tohle se určitě původně nepředpokládalo. --- Ještě před několika týdny Clintonová v Texasu bezpečně vedla. Stačilo, aby se v řadě následných primárek v jiných státech karta obrátila, a nyní se nutně musí zdát, že v Texasu automaticky rozhodnuto není.

H. Clintonová klade stále důraz na "zkušenost", B. Obama zdůrazňuje "nutnost změny". Čtenář si dozajista všiml, že v tomto textu nepadla zmínka o tom, kdo z obou uchazečů má lepší program svého případného vládnutí. Až půjde do tuhého, nebude možno tomu se už vyhnout. Nejen v optimalizaci profilu nakonec zvoleného kandidáta jak uvnitř Demokratické strany, tak -- ještě citlivěji a účinněji -- směrem ke GOP, tj. k republikánům. Nejde jen o způsob a čas ukončení bojů v Iráku. Jde o řešení projevující se ekonomické recese, o realistické řešení imigračního problému, o nově a efektivněji fungující zdravotnictví, o penzijní reformu, o účinnou ochranu před terorismem (s minimálními zásahy do osobních svobod), o stabilizaci obchodní bilance se zahraničím...

Přes 30 % Američanů tvrdí, že jsou "nezávislí". Takže by měli být zároveň pragmatičtí a připravení dát svůj hlas komukoli, kdo je líp osloví. Takže významné ideologické otázky minulosti, zda "malý stát", anebo "hodně silná státní intervence", pravděpodobně ve volbách počátkem listopadu prvořadou roli hrát nebudou. V tomto ohledu může dobře mezi nezávislými zabodovat jak McCain (kterého moc nemají rádi "praví konzervativci" mezi republikány), tak třeba i Obama (který jakoby naznačoval, že chce řešit problémy "napříč politickým spektrem"). Rozhodně stojí za zmínku, že je McCain vnímán mezi americkými občany jako osobně nejpoctivější a nejvíc zasluhující důvěru. Připomíná se, jak hrdinně se choval ve vietnamské válce a následně do sebeobětování i v zajetí. I když má velkou oporu Obama v mladé generaci, předem nikdo neví, jak nakonec může zapůsobit střízlivý tón McCainův na voliče bez ohledu na generační přehrady...

(2. 3. 2008)