S největším strachem, ale také s vnitřním odmítáním, jsou vnímány silně modře zabarvované nebo úplně modré informace, které vedou k nejistotě a k nepřetržitým úvahám jak na stále se měnící situaci reagovat a změny přijatelně řešit. Většinou však lidé ve svých úvahách, ovlivněni nejrůznějšími politickými triky, podvody a sílícím přesvědčením, že jsou stále více a všestranněji podváděni, přestávají věřit novinářům, politikům, politickým stranám i nezávislým státním orgánům a stále více se děsí dopady prohlubující se společenské krize a strachují se o své přežití.

24.2.2008 v BL Milan Valach uvedl:

"Svět obchází strašidlo, strašidlo krize. Střední třída se děsí tu pádu hypotečních úvěrů a akcií, tu přesunu výroby a ropné krize, tu zase něčeho jiného".

Toho jiného, čeho se v současné době lidé v ČR děsí, je opravdu mnoho. Strach je o to silnější o kolik se zvětšuje rozdíl nového a v minulosti zažitého. O kolik se lidé přesvědčují, že na své zkušenosti se nemohou spolehnout. Lidé živící se dnes poctivě, jak manuální, tak duševní prací, "zhýčkaní" přes všechny překonávané problémy v období komunistického režimu, nechápou morálně trapná a otevřeně lživá zdůvodňování současných praktik vládnoucí koalice, jdoucích proti jejich zájmům bez možnosti se k nim třeba jen vyjádřit před jejich uskutečněním.

Stále více se lidem příčí a jsou pro ně nepochopitelná "falešná gesta všech politiků, jak se říká, napříč politickým spektrem" zaujímaná k čemukoliv, co je podle nich "nutné a prvořadé" bez ohledu na jejich skutečný dopad na společnost. Lidé si stále více myslí, že nikde nemají a nenacházejí zastání. Odbory pro ně spíše přestaly existovat , než aby k nim nacházeli cestu, tak jak byli zvyklí dříve, kdy odbory byly prakticky na každém i malém pracovišti. Lidé mají špatné mínění o svých nebo jimi favorizovaných stranách. Stále více si myslí, že strany a straničtí bosové se o ně zajímají jen v krátkém období před volbami. Po volbách si vystačí sami se sebou a v zájmu získání nebo udržení svých "dobře placených koryt" bezostyšně urážejí nejen nás jako národ, ale také jeden druhého. Lidé si však současně myslí, že politici před televizními kamerami nebo i ve svých prohlášeních v tisku "hrají divadlo", nikterak si ale neublíží.

Pokud lidé hodnotí situaci v jednotlivých politických stranách, zastávají většinou názor, že snaha o dobré jméno strany, splnění jejího volebního programu a prospěch voličů není to hlavní co je a mělo by být na pořadech všech stranických jednání kterékoliv strany. Hlavní jsou skupinové zájmy, vzájemné očerňování, vnitřní boj o vyhoupnutí se do čela strany a získání moci. Snaha co možná nejúčinněji hájit zájmy občanů, pokud idealisticky připustíme, že ve stranách existuje, je přinejmenším druhořadá, hlavně je však pouze proklamativní. Tomu se zatím nedokázala vyhnout žádná ze současných politických stran. Pravý stav v politických stranách se zejména projevuje ve vypjatějších situacích, jakou byla např. nedávná volba prezidenta republiky, kdy kandidáti byli dva a několik dní, aby z volby byla pro veřejnost větší fraška, dokonce tři. S názorem většiny lidí koho si přejí za prezidenta si "volitelé" nelámali hlavu. Vnitřnímu permanentnímu boji v politických stranách prostě musí ustoupit cokoliv.

Se situací permanentního vnitřního boje jednotlivců, frakcí, skupin a jen bůh ví koho ještě se zřejmě nedokázala a stále ještě neumí vypořádat ani naše současná nejsilnější opoziční strana. Tuto situaci v ČSSD lze charakterizovat nejrůznějšími názory. Určitě, že se dá s jako většinovým názorem souhlasit např.s názorem pana Františka Řezáče, nyní důchodce, který uvedl v BL dne 22.2.2008.

"Hlavním problémem ČSSD jsou od počátku v roce 1990 místní okresní a krajské kliky, které v centru vytvářejí neužitečné řevnivosti škodící celku. Začalo to zvolením J.Horáka a bojem tzv. battěkovců proti tomuto demokratickém výsledku, včetně tehdejšího tajemníka Paroubka. To ČSSD zcela rozpoltilo. Zeman tento rozpor svou autoritou dočasně překryl, ale ten v modifikované podobě ožil po jeho odchodu z vedení. Zmíněné kliky posílily o kariéristy, které Zemanovo období do ČSSD přivedlo-nikoli ovšem jeho vinou, vždy před tím varoval".

Styl jakým se projevují místní, okresní a krajské kliky v ČSSD v poslední době snad nejlépe ukazuje Otevřený dopis místostarostce Roudnice nad Labem. Byl zveřejněn na serveru Litoměřicko24.cz dne 9.10.207, druhý den po jednání KVV ČSSD. Dopis napsal pan Jan Piegl st., tajemník MO ČSSD Lovosice.

Předem je potřebné uvést jedno srovnání. Když se hodnotily známé "autentické" výroky ministra Langera z volby prezidenta ČR v letošním roce, které pronikly na veřejnost, a nehodnotil se cíl, který se jejich užitím sledoval, došlo se hlavně k závěru, že byly nemístné a vulgární. Vypovídaly prý o vzrušené atmosféře a charakterizovaly osobnostní kvality.

V otevřeném dopise jsou také užity vulgárnosti, jiný je ale s určitostí cíl jejich užití. Cílem užití pejorativ v otevřeném dopisu nebylo jen veřejně kritizovat paní místostarostku Roudnice nad Labem. Cílem také bylo "vyprat špinavé prádlo celé ústecké organizaci ČSSD", oslabit co možná největší část strany a rovněž oslabit vedení strany.

Rozhodně však lze tvrdit, že otevřený dopis působil i jiným směrem. Musel utvrdit veřejnost v názoru, že i na nejsilnější opoziční stranu je potřebné "si dát pozor". Dopis tak rozhodně přispěl k prohloubení mínění o ČSSD nežádoucím směrem i když lze připustit, že autor dopisu až tak, pravděpodobně s ohledem na prožitky z jednání KVV ČSSD dne 8.10.2007, nedohlédl.

Myslím si, že problémem otevřeného dopisu je i zveřejněný obsah názoru na demokracii a otevřenost. Demokracie a otevřenost nemohou vést k nějaké formě osobní anarchie. Jak demokracie tak otevřenost vyžadují disciplinovanost, diskrétnost a korektnost. Uvnitř politické strany pak o to víc, že kritici stranických poměrů jsou různí, aniž si často svůj postoj uvědomují. Někteří jsou uražení, jiní nedostali nebo ztratili funkci, další kritizují jen proto, že jsou na to prostě zvyklí. A jsou také takoví, kteří podléhají bez jakýchkoliv zábran zvláštnímu vnitřnímu nutkání neustále deklarovat svůj opoziční postoj a připravenost kdykoliv se utkat s vedením. Jak bude jejich jednání a projevy působit na veřejnost je až tak nezajímá.

Co lze z toho všeho vyvodit?

Názory obsažené v otevřeném dopisu místostarostce Roudnice nad Labem rozhodně, i když možná nechtěně, přispěly k prohloubení strachu lidí a jejich zděšení ze současného vývoje celospolečenské situace v ČR, která na ně stále tíživěji doléhá a to jistě není nikterak dobré. Lze také vyvodit a prezentovat, že autor dopisu by si měl stanovit, jaký bude jeho další postup, aby přispěl k zmenšení strachu občanů ČR a to i v jejich vztahu směrem k ČSSD.