Mohla by být vyhlášena soutěž na lékařskou třicetikorunu s Julínkem a úsměvem na líci (zobrazeného i bankovky), na rubu by mohl být jeho náměstek Hroboň, proveden v bílém kovu na jedné a černém na druhé straně. V Praze 3 se již zpívá "Třicetikoruna není tak veliká, aby rozházela žižkovského Pepíka." Až praxe ukáže.

Možná by ale byla lepší bankovka, aby se předešlo nedobrému pocitu lékařů, že na ně bylo státem uvaleno jařmo výběrčích drobných. Též se bankovky lépe štosují,což by ocenily zejména zdravotní sestřičky jimž v blízké budoucnosti hrozí ruličkování po ordinačních hodinách a přenášení kovové hotovosti do fronty na poštu, která by si mnula ruce, že taky trochu na poplatcích jiných vydělá poplatky svými vlastními. Změnu bankovky lze navíc řešit orazítkováním nižší i vyšší hodnoty. Dle potřeby a hospodaření ve zdravotnictví především.

V žádném případě ale neuvažovat o žetonech, které se používají do vozíků v samoobsluhách nebo v hernách. To by mohlo důstojnost lékaře postavit proti křehké vládní většině v Poslanecké sněmovně. Aktuální je proto v tuto chvíli otázka. Bude rychlejší tiskárna cenin nebo mincovna? Možná by šlo padesátníky stáhnout za 1,- Kč./kus z oběhu a pak je prohlásit za třicetikorunu. Přišli bychom však o smějícího se Julínka. Pardon, u nás by to vlastně nešlo, tady se hned všechno vykecá a všichni by měli třicet korun za padesátník. A zdravotnictví a vláda by byly na huntě.

Vláda vůbec a ODS zvláště chce být stůj, co stůj nositelkou pokroku. Je proto v této souvislosti divné až zarážející, že žádný vládní odborník natož novinář doposud nepřišel s otázkou pro navrhovatele poplatku, zda bude možno u lékařů v ordinacích, v nemocnicích nebo lékárnách platit bezhotovostně. Tedy pomocí bankovní karty. Nebo prostřednictvím mobilního telefonu. A jestliže ne, proč ne. Když je například možné prostřednictvím telefonu spravovat celé rodinné hospodaření. Popřípadě vzpomeňme na dárcovské SMSky po povodních, či jiných zemětřeseních. Operátoři, banky, zdravotní a ostatní pojišťovny by to jistě hravě zvládli. Všichni by to jistě dokázali marketingově dále využít při rozšiřování svých služeb. Když budete hodně utrácet v oblasti zdravotnictví, dostanete dotovaný telefon, například. Nebo za vás banka kus té třicetikoruny zaplatí, když se stanete jejím klientem. Případně, pojistíte si u nás byt, manžela a auto proti krádeži a máte slevu u lékaře. A hned bychom byli světoví. Tiskárna i mincovna by ostrouhaly. Pan ministr by nemusel v rozhovorech pro média rozšiřovat Hippokratovu přísahu titulkovým tvrzením, že lékař u sebe musí mít drobné.

Pokrok nezastavíš, říká se. A funguje to. V některých zemích je možné pomocí mobilu i volit. Kdyby to bylo u nás, to by byla účast, to by byly výsledky.

Možná bychom se všichni divili. Někteří obzvlášť. Zatím se divíme a budeme divit jinak. Většina jako diví.

Bijme o mříže.