Nějakých 40 000 profesionálů včetně civilních zaměstnanců by tento státeček s pár stíhačkami Gripen asi bránilo jen stěží. Té armády ostatně používáme téměř výhradně ku pomoci na bojištích spřátelených velmocí a pro tyto mise je také tato armáda cvičena a vyzbrojována. Z našich peněz. Dnes jde o válku proti terorismu. Vláda takovéhoto malého státu je většinou v situaci, kdy nemá na výběr. Pokud o něco spřátelená velmoc požádá musí splnit co chce. V tomto stylu:

Přijde malý cowboy do místnosti zvané Saloon a vzkřikne: "Gentlemeni, který z vás mi natřel mého koně na zeleno?" A vstane velký cowboy a praví: "Já. Přejete si ještě něco, pane?" A malý cowboy na to: "Ne, jen že už to zaschlo, tak, abyste to šel přetřít!"

Tak si tedy představuji pozici naší vlády, ať už bude u moci jakákoli, ve většině situací.

Každé bude zatěžko toto přiznat lidem ve své zemi. Znepřátelená spřátelená velmoc tady z tohoto státečku může ale kdykoli udělat kůlničku na dříví. Vláda naší země má dokonce pozici tak slabou, že nedokázala na již provedená fyzikální měření v lokalitě předpokládané pro radar uzavřít před jejich započetím mezistátní smlouvu o provádění těchto měření. To nebylo snad ani v době, kdy na našem území Rusové hledali uran.

Proto, aby snad českou společnost radarová základna tolik nebolela říká bývalý pan prezident Havel, že radar není až zas tak moc co pro Američany uděláme. Pan ministr Vondra upřesňuje, že jiní mají už splněno. A ministryně obrany paní dr. Parkanová na základě této bezmoci skládá s p. Vyčítalem tolik diskutovanou radarovou písničku.

Zřejmě autoři vsadili na český smysl pro humor ve werichovském stylu. Bohužel to Češi nepochopili, i když humornou scénku paní ministryně dohrála až do konce a podařilo se jí dostat svou nahrávku k samotnému prezidentovi Spojených států. Ani Švejk se až k císaři pánu nedostal.

Tuto absurdní hru s radarovou základnou, o kterou si řekla velmoc, nemůže s občany hrát vláda. Ta má splnit zadaný úkol. Proto si jmenovala vládního zmocněnce p. Klvaňu. Aby lidi přivedl k tomu, že odmítání základny je nesmysl. Ne vláda, ale on jako civilní osoba mohl taktně naznačit lidem naší země, že vůči budoucímu provozovateli radarové základny jsme sice v postavení partnerském, leč váha toho partnerství je na každé ze stran tohoto partnerského vztahu jiná.

To pochopili Rusové okamžitě. Proto radili p. Pojarovi, náměstkovi ministryně obrany, zdržovací taktiku. S tím, že se po amerických volbách prezidenta třeba změní postoj k hvězdným válkám. Ne víc, ne méně. Ale pan Klvaňa dál a dál propaguje a vyvrací a tlačí českou společnost vůči radaru do pozice, jakou mají lidé v Rakousku vůči Temelínu.

Diskuze o radarové základně probíhá. Samotný její podivný průběh je dán tím, že radarová základna se sem má umístit ku pomoci likvidaci budoucích hrozeb, o kterých dnes nevíme, jaké to budou a také co vyvolá její umístění v centru Evropy.

Jediné racionální jádro dnes má. Američané mají nepotřebný radar a k jeho obsluze bude třeba americká posádka na našem území. Smlouva o umístění obojího představuje pouhý formální akt, který je vynucen mezinárodní pozicí spřátelené velmoci. Proto vláda a některé strany považují referendum o radarové základně za nadbytečné a nikoli proto, že tak složitým otázkám spojeným s umístěním radarové základny by lidé nerozuměli. Je nadbytečné proto, že vláda nemá šanci, ani kdyby chtěla, jeho výsledek vzít v úvahu, pokud by zněl proti. Z toho důvodu jsou nadbytečné i veškeré diskuse, mají význam jen jako pofoukání bolístky. Proto je také starost pouze o hlasy v Parlamentu, ale i jeho ne lze obejít.

Ve prospěch situace pro umístění radarové základny mluví i česká nátura. Většina Čechů bude bojovat pro či proti nějaké věci jen za předpokladu, že nebude muset porušit své zvyky, nebude muset vstát od stolu a jít na ulici projevit svůj názor byť s těmi, kteří jeho postoj sdílejí. Musí to být už skutečně historický okamžik, aby se lidé v Čechách shromáždili a zaujali společné stanovisko.

A historickým mezníkem rozhodně umístění nepotřebného amerického radaru v naší zemi rozhodně není. Tím by bylo, kdyby vláda USA vzala v potaz postoj české veřejnosti. Určitě o něm ví.

Proč ale, že ano?