Být na místě Zuzany Paroubkové, tak panu Paroubkovi "doživotní přátelství bývalé ženy" smíchám s bodláky a osinami, a umístím někam. Paroubek projevuje typické příznaky člověka, který je těsně za zenitem, ale zároveň jest zblblý mocí a postavením, takže nepřemýšlí o tom, proč o něj ta či ona blondýnka jeví zájem. Když nebýt politikem, nedotkla by se jej ani vidlemi. I když dnes tvrdí, že nejvíce na něm obdivuje mozek.... Paroubek na plovárně s milenkou je pak jen směšným bulvárním kontrastem mezi emancipovanou a vytrénovanou superženou a teřichem politika, který nechce pochopit, že dokud není rozveden, je každá žena, s níž obcuje, vždy nutně jen milenkou, s níž porušuje přikázání "Nezcizoložíš". Husita...

Od dob Ježíše Krista zároveň víme, že zcizoložit, resp. zhřešit, lze myšlenkou, slovem i skutkem - to kdyby chtěl kohokoliv pan Paroubek žalovat, že jeho intimní život vypadá úplně jinak, než si všichni myslíme.