Těmto podavkům z hospodářské sféry vyšel vstříc v létě 1932 kancléř Brüning státním úsporným režimem. Jeho autoritativní vládu německá sociální demokracie podpořila, přesto, že „dekretem“ rozehnal socdem pruskou zemskou vládu, o korupčních skandálech té doby ani nemluvě. Skupina průmyslníků pak ve formě tzv. Kepplerova kruhu dále působila jako prostředník mezi kancléřem von Papenem (po vítězství NSDAP v červencových volbách 1932) a Hitlerem, do předání moci Hitlerovi v roce 1933.

Podrobnosti - v němčině ZDE ZDE

Tato (tj. Kepplerova) skupina se také podílela na zahraničních hospodářských kontaktech a ve válce i na využití otrocké práce nuceně nasazených. Němečtí centristé, evangelíci, sociální demokraté a komunisté pak nakonec našli i společnou řeč, ale jen na cca šest let při svém společném věznění v koncentrácích.

Některé zmíněné zásady byly realizovány i v prvorepublikové  ČR v Baťových závodech (snižování mezd), některé podobnosti lze nalézt i u reforem Margaret Thatcherové, některé byly dále teoreticky rozpracovány třeba v pracech von Hayeka.

Před 2. světovou válkou důsledkem jak nacistické ideologie, tak i zhoršení kvality života v období světové hospodářské krize byl zčásti pak příklon k autoritativním řešením jako byly tehdejší diktatury v Německu, Itálii či na Pyrenejském poloostrově. Lavírování sociální demokracie v tomto období pak vedlo k poválečnému poklesu jejich volebních výsledků.

Současné reformní snahy ODS nepredestinují návrat k předválečným „klasickým“ fašistickým režimům, neboť v období globalizace je to již neefektivní. Militarizace jednoho státu mu nezajistí tehdejší stupeň dominance, pochopitelně mimo jedné supervelmoci.

Ekonomické reformy v současné Evropě však umožňují posílit něco, co se nazývá berlusconizace - jev, který je charakterizovatelný prorůstáním politické, ekonomické a mediální sféry. Samotné „promísení“ politické a mediální sféry, pokud není podepřeno dostatečnou ekonomickou vahou, nepostačuje. A pro současné Česko je navíc zajímavé, že právě prvorepublikové Baťovo impérium je jistým jejím českým předobrazem, neboť pracovalo se u Bati, nakupovalo se u Bati, četl se Baťův tisk a na radnici seděl taky Baťa.

A dnes nastává očišťování Bati.

Také není bez zajímavosti, že některých historických reminiscencí (třeba otrocké práce nuceně nasazených a současné „šedé ekonomiky“ založené na slabém postavení zahraničních dělníků) si povšiml i byvší sociální demokrat a chráněnec byvšího odbojáře Brandta Lafointaine, který coby dřívější ministerský předseda Sárska se o reformy svého času v této zemi též pokoušel. Jejich vyznění mu dalo i jistý fundament pro jeho kritiku Schröderových reforem, i jeho neméně ostrou kritiku velké koalice.

Na hospodářské pozadí událostí v Německu před 75 lety se vyplatí nezapomínat, právě tak jako se třeba se stále snažit o komplexní pohled na naši předválečnou realitu.