Ne nadarmo se lékaři urputně brání právu pacienta nahlížet do zdravotní dokumentace prohlášením, že pacient bez lékařského vzdělání nemůže zdravotní dokumentaci porozumět. To je ale jenom alibismus. Moje babička říkávala : " Na to abych poznala zkažené vejce nemusím studovat vysokou zemědělskou." Mnozí pacienti by se nestačili divit, kdyby si svou dokumentaci přečetli jako jsem se divila já, když se mi zdravotní karty dostaly do rukou.

Přeci jenom bych panu Davidovi chtěla poděkovat. A to za větu : "Židi nám ukřižovali Ježíška a komunisti žerou malý děti..." Už jsem ji neslyšela dobrých 20 let a není na škodu si komunistickou rétoriku zopakovat, abychom nezapomněli, s čím jsme se museli potýkat. Uvedená věta byla mezi socialistickými funkcionáři velmi oblíbená, říkali nám ji s pohrdavým úsměvem na naše stížnosti. Jestli je tohle jediná možnost, jak se kapitalistický funkcionář dokáže bránit kritice svobodného občana, pak je to zpráva dobrá.

Dnes máme naštěstí daleko lepší možnosti nežli před 20 lety a to techniku na vysoké úrovni, která dokáže pořídit věrohodné důkazy. Stačí mobilní telefon, diktafon, videokamera, kopírka, internet. Na ty už řeči o Ježíškovi nestačí. Máme také mezi sebou zahraniční odborníky, kteří nejsou k našim lékařům loajální, hledí si více výkonu svého povolání a profesní cti nežli stavovské cti nebo společenského postavení. Máme i právníky, kteří si více hledí svých zisků nežli kamarádství s lékaři. To jsou nové naděje pacientů, kteří oprávněně kritizují stav českého zdravotnictví.

Zpráva na ČT1 mne opravdu potěšila. Individuální bojůvky pacientů s lékařským personálem nikdy nemohou změnit špatný systém. A český zdravotní systém je špatný ve všech směrech, to nejsou plané hospodské povídačky. Je pouze osobní záležitostí každého lékaře a každé zdravotní sestry, jak se bude k pacientům chovat, někteří se ke své práci staví zodpovědně a morálně, jiní ne.

V našich zdravotních čekárnách a ordinacích je stále častěji slyšet křik a nadávky, protože tam, kde není dostatečná kontrolní činnost a nefunguje právní ochrana, berou lidé spravedlnost do svých rukou. Samozřejmě to dělají po svém bez ohledu na to, v jaké míře je jejich jednání společensky únosné. Každý si svoji občanskou odvahu představuje jinak, někteří pacienti si respekt dokáží prosadit sami. Také si nechodím nikam stěžovat, svoje problémy se zdravotním personálem si řeším sama a hned na místě. Někteří lékaři mi připadají jako malí uličníci z pískoviště, dokud na ně pacient nezvýší hlas, nehodlají ho vůbec vnímat. U vás nechodí do ordinace pacient, ale jenom jeho nemoc.

Pan David prosazuje metodu stížností na správném místě, ale to je přesně ten systém, který nefunguje, neboť umožňuje vzájemnou podporu nadřízených s podřízenými. To nám lékařská komora předvádí již téměř 20 let. Já osobně tuto metodu považuji za větší pohodlnost a zbabělost nežli osobní jednání. Co je statečného na tom, sednout si a svůj vztek formulovat doma do písemné stížnosti, kterou pak někdo jiný vyřídí ? Stížnosti jsou krajním řešením, kdy již ostatní metody selhaly, ale občanská statečnost se jimi poměřovat nedá.

Potřebné je, abychom se proti špatnostem účinně bránit mohli, abychom si měli kam jít stěžovat a nemuseli o problémech jenom tlachat po hospodách. Bohužel je stále ještě situace taková, že se v hospodě dozvíte více informací nežli v médiích nebo přímo v ordinacích. Hospoda je místo, kde si lidé předávají informace a rady do života a nejsou to jenom zatuchlé putyky. Máme dnes také restaurace na velmi vysoké úrovni, kam se občané chodí stravovat, pobavit se, probrat rodinné a pracovní záležitosti, vyřizovat pracovní i politické schůzky. Jsou místem, kde občan získá doporučení, poučení, varování, kde sežene právníka i řemeslníka. Zatracovat hospody je jednoduché a alibistické, čiší z takových slov vztek a bezmocnost nad společenským účinkem místa občanské solidarity a vzájemné pomoci.

Na stav ve zdravotnictví jsem poukazovala již ve svém článku "Nechci být rukojmím lékařů" 27.2.2006. Tehdy nám pan Valach ukázal, jak se potírá kritika, když mi ve svém příspěvku "Stávka doktorů" dne 28.2.2006 odpověděl, že argumentace na základě jednotlivých příkladů a zkušeností je naprosto chybný přístup. Od účetní by očekával pořádnou ekonomickou analýzu. Všichni víme, že účetní z malé firmy nemá přístup k potřebným informacím a datům, takže žádnou pořádnou analýzu celostátního zdravotnictví nemůže dělat. Je to jenom jeden konkrétní příklad, jak slušně lidem říci : "Když nemáš důkazy, tak raději mlč." Umlčování kritizujících občanů je u nás velmi rozšířený jev.

Máme dostatek orgánů činných v trestním řízení, musíme je ale donutit k odpovědnému jednání a bránit se potírání kritiky, třebaže neadresné. I taková kritika má svou hodnotu a sílu. Obecné stížnosti by nikoho neměly otrávit, měly by být podnětem k zamyšlení. Můžeme v nich nalést podnět, můžeme je zatratit, můžeme souhlasit i nesouhlasit, ale umlčování svobodného projevu není cesta demokratického občana. Právě umlčování jednotlivců dává prostor k obecné paušalizaci a k solidaritě s těmi špatnými.

Souhlasím s panem Davidem, že to není marný. "Naopak, je nutné bojovat a ne si stěžovat na místech, kde řeči jsou plané." Pak bychom měli vědět, že i místo u ředitele, který se zastává špatného personálu a neřeší problémy pracoviště, za které odpovídá, je též místem, kde řeči jsou plané.