10. 7. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 7. 2007

Neradostná situace českých médií

Minulý týden se na Britských listech objevily tři články, které se věnovaly situaci v našich médích. Článek Ivo Šebestíka "Od propagandy k propagandě" popisuje situaci v českých médiích. Jediné, co by se dalo panu Šebestíkovi vytknout je to, že si nepoložil otázku "proč" ti novináři tak píší. Je dost takových, co plynule přešli ze socialistického tisku do dnešního. Dnes jen převlékli kabáty. Dříve psali oslavné ódy na sjezdy KSČ, dnes je píší na podporu amerických základen. A je jich dost. Známe je z doby minulé i dnešní. Jsou lehce poznatelní. V jejich případech jde o deficit charakteru.

Druhý článek autorů Tomáše Liptáka a Ingy Kokalevské je nádherným potvrzením toho, co napsal pan Šebestík. Třetí článek Davida Nesnídala "Úterý v redakci" dokresluje neradostnou situaci redaktorů v českých médiích, hledajících nějakou senzaci za každou cenu. Podezírám redakci, že výběr článků byl úmyslně společný.

Ve svém minulém článku o médiích jsem psal, PROČ musí naši novináři a redaktoři TV psát nebo mluvit tak, jak píší a mluví. Dnes bych se zastavil u toho, CO a JAK musí psát.

Naše média nám předkládají svůj obraz světa -- je v podstatě velmi jednoduchý. Buď a nebo. Myslím, že každý čtenář novin a divák televize musí vidět, že v našich médiích je svět rozdělen na dva tábory. Už to není tábor míru a tábor válečných štváčů. Dnes je to tábor dobra a tábor zla. Ó tempora, ó móres. Časy se mění a dnes i váleční štváči jsou v táboře dobra.

My patříme samozřejmě k táboru dobra a proto úkolem médií je kritizovat (přesnější výraz je pomlouvat) tábor zla a obdivovat a vychvalovat tábor dobra. Kdo kam patří, určuje Bílý dům. Do tábora zla patřil Irák, protože prodával svoji ropu za eura. Dnes tam patří Írán, protože chtěl udělat totéž, ale bylo mu to vymluveno. Má však dost nafty a nechce k ní pustit Exxon Oil a spol.

Složitá situace dobra a zla je, jak jinak, v postsocialistických zemích. Jasná je příslušnost do tábora dobra v Česku a Polsku. I Maďaři jsou na tom dobře. Patří sem i pobaltské republiky, které získaly nezávislost na Sovětském svazu teprve nedávno. Asi i proto křísí zašlou slávu svých divizí SS, které spolu s hitlerovskými divizemi vraždily doma i v Rusku komunisty a židy za války. Dneska se to už může -- teda křísit tu slávu.

Do druhého tábora -- do tábora zla patřila Jugoslávie. Tato země si myslela, že bude budovat svoji vlastní cestu k prosperitě tak, jako to udělala za Stalina. Odmítla rozprodat a nechat si rozkrást národní bohatství. To byla chyba a tábor dobra jim to rychle vysvětlil.

Stejná situace je v Bělorusku. Ani Lukašenko nepustil nadnárodní společnosti do země a spojil se s Ruskem. To ho ochraňuje před bombardováním, jako se to stalo Jugoslávii. Proto patří po zásluze do tábora zla. A naše média nám to stále připomínají. V Bělorusku vládne autoritativní (eufemismus pro diktaturu), nedemokratický režim. Důkazem jsou zfalšované volby, ve kterých dostal přes 70% hlasů!!! Naproti tomu jako důkaz demokratických voleb je 98% hlasů v Gruzii pro prezidenta Saakašviliho po vítězství jeho barevné revoluce.

Tím se dostáváme k Ukrajině. Ta se po oranžové revoluci zařadila do tábora dobra. Situace tam je však neujasněná. Země je rozdělena na dva zhruba stejně silné tábory. Vládnoucí tábor s prezidentem Juščenkem a ministerskou předsedkyní Timošenkovou dlouho nevydržel. Korupce a boj o moc ho rozložily. Budoucnost Ukrajiny a tím i příslušnost k tomu správnému táboru je na vážkách. Budeme si proto muset počkat. Proto i naše média neví, jak o Ukrajině psát a raději mlčí.

Tím jsme se dostali k Rusku. Pádem Sovětského svazu se země dostala do svízelné situace. Gorbačov neudržel moc a životní úroveň lidí spadla na dno. Tenkrát nám média vykreslovala jako jeho nejlepšího nástupce Jelcina. Z dnešního pohledu by to bylo podezřelé. Jenže tenkrát jsme ještě nevěděli to, co víme dnes. Car Boris nastoupil na trůn a nastaly zlaté časy -- alespoň pro někoho. Jelcin se věnoval více alkoholu než spravování země a přes noc se objevilo několik multimiliardářů -- majitelů ropných polí na Sibiři. Začalo vykrádání státu. Během krátké doby vyvezli ze země miliardy dolarů, které jim dodnes slouží. Další miliardy vložili do ruských sdělovacích prostředků, aby jejich prostřednictvím ovládli veřejné myšlení a tím i stát. Jakmile však na veřejnost pronikly informace o prodeji ropných polí americkým firmám, situace se změnila. Éra alkoholika Jelcina rychle skončila a k moci se dostal Putin. Jako první zarazil prodeje národního bohatství nadnárodním firmám. A tím se zařadil do tábora zla. Velký boj musel Putin svést právě na poli sdělovacích prostředků. Nesměl připustit, aby se všechna média dostala do rukou lidí hájících cizí zájmy.

Situaci v ruských médiích nám velmi dobře popsali oba autoři v článku o závislosti ruských médií. Škoda, že jejich argumentace je přesně ve stylu, který kritizují. Je zajímavé, jak to koresponduje se situací našich médií - popsanou v článku pana Šebestíka. Kdyby nahradili slovo Rusko a nahradili ho slovem Česko, jsme doma. Všechno, co kritizují na ruských sdělovacích prostředcích, máme u nás denně na talíři -- pardon v novinách a v televizi. Ovšem s obráceným znaménkem a proto my jsme na té správné straně dobra.

Bylo obrovskou chybou, že naši demokraté nám nezajistili na začátku devadesátých let opravdu veřejnoprávní, nezávislou, objektivní televizi a jeden nebo dva deníky. Dnes bude těžké situaci napravit. Přesto by to měl být úkol pro poctivé politiky -- pokud u nás ještě nějací jsou.

                 
Obsah vydání       10. 7. 2007
9. 7. 2007 Transparency International: problém zůstává - kde zůstala transparence? Štěpán  Kotrba
10. 7. 2007 Fidel je stejným vrahem jako CIA Fabiano  Golgo
10. 7. 2007 CDU: národ vytváří společnost, odpovědnou za minulost, současnost i budoucnost Richard  Seemann
10. 7. 2007 Pomozte i vy ! Gorily v pražské zoo chtěl někdo zavraždit
10. 7. 2007 Rusko odtajnilo dokumentaci o obětech stalinských čistek - nic senzačního to není
10. 7. 2007 Kouřit a pít, aneb Rakovina a slova moudrého démona Silen Uwe  Ladwig
10. 7. 2007 Stále se nemohu zbavit pocitu... Ivan  Wernisch
10. 7. 2007 Je nevěra normální mezi homosexuály? Fabiano  Golgo
10. 7. 2007 Tak, aby to ostatní neviděli Jindřich  Kalous
10. 7. 2007 Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem: většině u nás chutná !
10. 7. 2007 Zápis z Valné hromady Občanského sdružení Britské listy
10. 7. 2007 Neradostná situace českých médií Josef  Vít
10. 7. 2007 Darwinismus versus inteligentní plán podle Jonathana Wellse - některé ekonomické aspekty Miroslav  Uhlíř
10. 7. 2007 Názor dne Oldřich  Průša
10. 7. 2007 Proč je plošné zavedení registračních pokladen opravdu ale opravdu špatné Jan  Bláha
10. 7. 2007 Registrační pokladny a demagogie pravice
10. 7. 2007 Stroj na zabíjení Fidel Castro Ruz
10. 7. 2007 Mediální fízlování v 21. století Štěpán  Kotrba
10. 7. 2007 Dluhy na daních zastavily chorvatské noviny Irena  Ryšánková
10. 7. 2007 OFCOM považuje zpravodajství za důležitou součást digitální éry Irena  Ryšánková
9. 7. 2007 Dům Agapé hledá hejly - přihlaste se Štěpán  Kotrba
9. 7. 2007 Smer: Narastajúca arogancia moci a recidíva metód neomečiarizmu Eduard  Chmelár
9. 7. 2007 Jan Hus, prorok nesvatý, křesťansky universální i národní Jan  Klepetář
8. 7. 2007 Katolictví od osmi do čtyř aneb vyznání politiků Štěpán  Kotrba
9. 7. 2007 Live Earth: placebo pro přesvědčené Fabiano  Golgo
9. 7. 2007 Už ani jednoho jointa! Aneb marjánka není vůbec lehká droga Jan  Paul
9. 7. 2007 Je nevěra "normální"?
9. 7. 2007 New York Times: Je načase, aby USA odešly z Iráku
9. 7. 2007 Nepopularita, která osvobozuje Štěpán  Steiger
9. 7. 2007 Doprava, ekologie, globální oteplování, ČR a Západ Vít  Hinčica
2. 10. 2003 Vzkaz