V květnu 1973 žádal ředitel CIA, aby ho "všichni hlavní operační důstojníci této agentury okamžitě informovali o jakékoli činnosti, jež by probíhala nebo v minulosti proběhla a mohla by překračovat rámec zakládací listiny této agentury". Schlessingera jmenovaného později šéfem Pentagonu nahradil William Colby. Ten o dokumentech hovořil jako o "kostlivci ukrytém ve skříni". Nová odhalení v tisku přiměla Colbyho připustit existenci zpráv pro zastupujícího prezidenta Geralda Forda v roce 1975. New York Times poukazovaly na infiltraci agentury do protiválečných skupin. Zákon, jímž byla CIA založena, jí zakazoval provádět špionáž uvnitř Spojených států.

To byl "pouhý vrcholek ledovce", prohlásil tehdejší státní tajemník Henry Kissigner.

Sám Kissinger varoval, že vyjdou-li najevo další akce, "poteče krev". A dodal: "Například Robert Kennedy osobně dohlížel na operaci k zavraždění Fidela Castra". Prezidentův bratr byl tehdy generálním prokurátorem Spojených států. Později byl zavražděn, když se ucházel o prezidentský úřad ve volbách v r. 1968, kdy z nedostatku jiného silného kandidáta byly vytvořeny podmínky pro zvolení Nixona. Nejdramatičtější stránkou případu je, že se podle všeho došlo k přesvědčení, že Jack Kennedy byl obětí spiknutí. Nároční vyšetřovatelé analizovali průstřely, ráži střel a další okolnosti, jež vedly k prezidentově smrti a došli k závěru, že střelci museli být nejméně tři. Samotářský Oswald, který byl použit jako nástroj, nemohl být jediný. To mne jako autora tohoto zamyšlení velmi zaujalo. Promi 8;te, že vám budu vyprávět, jak ze mne náhoda učinila instruktura střelbx s teleskopickým hledím pro všechny členy výsadku z jachty Granma. Celé měsíce jsem denně trénoval a školil. Cíl, i kdyby byl statický, se po každém výstřelu ztratí a musíte ho ve zlomcích vteřiny znovu najít.

Oswald se chtěl cestou do SSSR zastavit na Kubě. Já jsem tam byl předtím. Někdo ho poslal zažádat o vízum na velvyslanectví naší země v Mexiku. Nikdo ho neznal, nic mu nebylo povoleno. Měli jsme být zavlečeni do spiknutí. Později ho Jack Ruby, muž s temnou mafiánskou minulostí, který, jak prohlásil, nemohl unést tolik bolesti a smutku, zavraždil přímo na stanici plné policistů.

Později jsem se při mezinárodních akcích nebo návštěvách na Kubě nejednou setkal se zarmoucenými příbuzným Kennedyho, kteří mne zdravili s úctou. Syn bývalého prezidenta, který byl v době zavraždění svého otce ještě úplně malé dítě, navštívil 34 let poté Kubu , setkal se se mnou a já jsem ho pozval na večeři.

Tento mladý muž, dobře vychovaný a plný života, tragicky zemřel při letecké nehodě, když za bouřlivé noci letěl na ostrov Martha's Vineyard. Nikdy jsem se žádnému z nich nezmínil o tomto ožehavém tématu. Naopak, řekl jsem, že kdyby byl tehdy namísto Kennedyho zvolen prezidentem Spojených států Nixon, zaútočily by na nás po fiasku na Girónu letecké a námořní síly, doprovázející žoldácký výsadek za cenu obrovských následných ztrát na životech na obou stranách. Nixon by se neomezil na výrok, že vítězství mívá mnoho otců, ale porážka je sirotkem. Je faktem, že Kennedy nebyl nikdy nadšen dobrodružstvím na Girónu, do něhož jej zavlekla Eisenhowerova vojenská pověst a nezodpovědnost jeho ambiciózního viceprezidenta.

Pamatuji se, že přesně v den a minutu, kdy ho zavraždili, jsem na klidném místě mimo metropoli hovořil s francouzským novinářem Jeanem Danielem. Avizoval, že veze zprávu od prezidenta Kennedyho. Vyprávěl mi, že mu v zásadě řekl: "Uvidíš Castra. Chtěl bych vědět, co si myslí o obrovském nebezpečí, jež prožíváme, o tom, že jsme zapleteni do termojaderné války. Chci s tebou mluvit hned, jak se vrátíš". "Kennedy byl velmi aktivní, vypadal jako stroj na politiku", dodal. Nemohli jsme pokračovat v rozhovoru, někdo přiběhl a přinesl nám zprávu o tom, co se stalo. Zapnuli jsme rádio a poslouchali. Co si myslel Kennedy, již nebylo důležité.

Samozřejmě jsem prožil ono nebezpečí. Kuba byla nejslaším článkem a také tím, který by utržil první rány, ale nesouhlasili jsme s ústupky Spojeným státům. Hovořil jsem o tom na jiném místě.

Kennedy vyšel z krize s posílenou autoritou. Dokázal ocenit obrovské oběti na životech a na materiálním bohatství sovětského lidu v boji proti fašismu. Nejhorší stránky vztahů mezi Spojenými státy a Kubou se v dubnu 1961 ještě neodehrály. S výsledkem Girónu se nesmířil, přišla Karibská krize. Blokáda, snahy o ekonomické zadušení, pirátské útoky a atentáty se znásobily. Avšak plány na zavraždění a další krvavé činy začaly až za Eisenhowerovy a Nixonovy administrativy.

Po Karibské krizi bychom bývali neodmítli jednat s Kennedym, ale ani bychom nepřestali být revolucionáři a radikály v našem boji o socialismus. Kuba by nikdy nepřerušila své styky s SSSR, jak se od nás žádalo. Možná by skutečné vědomí amerických vládců o tom, co znamená válečný střet se zbraněmi hromadného ničení ukončilo studenou válku dříve a jinak. Alespo 8; jsme si to mohli myslet tehdy, v době, kdy se ještě nehovořilo o oteplování planety, narušené rovnováze, kolosální spotřebě fosilních paliv a nejmodernějších zbraních, jež technika vyrobila, jak jsem řekl mladým Kubáncům. Měli bychom daleko víc času, abychom to, co jsme dnes nuceni dělat ve spěchu, dokázali pomocí vědy a uvědomění.

Ford se rozhodl jmenovat vyšetřovací komisi pro CIA. "Nechceme CIA zničit, nýbrž zachovat", řekl.

Výsledkem vyšetřování komise vedené senátorem Frankem Churchem bylo, že prezident Ford schválil prováděcí směrnici, která výslovně zakazovala účast amerických státních zaměstnanců na vraždách zahraničních představitelů.

Nyní zveřejněné dokumenty obsahují informace o spojení CIA a mafie k mému zavraždění.

Odhaleny byly rovněž podrobnosti o operaci Chaos, která probíhala od r 1969 nejméněně 7 let a CIA pro ni vytvořila speciální eskadru s úkolem infiltrovat se do pacifistických skupin a provést šetření "mezinárodních aktivit černošských radikálů a militantních aktivistů". CIA shromáždila přes 300 000 jmen amerických občanů a organizací a obsáhlé složky 7200 osob.

Podle New York Times byl prezident Johnson přesvědčen, že americké protiválečné hnutí je ovládáno a financováno komunistickými vládami, a přikázal CIA, aby opatřila důkazy.

Dokumenty rovněž dokládají, že CIA sledovala řadu novinářů, např. Jacka Andersona, umělce jako byli Jane Fonda a John Lennon, a studentská hnutí na Univerzitě v Columbii. Prováděla rovněž domovní prohlídky a pokusy na amerických občanech, aby vyzkoušela rekci člověka na určité drogy.

V roce 1973 bývalý výkonný asistent Johna McConea, ředitele CIA z počátku 60. let Walter Elder informoval memorandem Colbyho o rozhovorech v kacelářích šéfa CIA, které byly nahrány a přepsány: "Vím,, že kdokoli pracoval v kancelářích ředitele, měl obavy z faktu, že tyto rozhovory vedené v kancelářích nebo telefonicky jsou zaznamenávány. V McConeově době byly mikrofony v jeho běžných kancelářích, v interní kanceláři, v jídelně, v kanceláři v budově v Este a v jeho bytě v domě na ulici White Haven. Nevím, zda je někdo ochoten o tom mluvit, avšak existuje tendence k úniku této informace a to činí zajisté CIA zranitelnou".

Tajné záznamy ředitelů CIA by mohly obsahovet velké množství "šperků". Národní bezpečnostní archívy již o tyto záznamy žádají.

Jistý zápis uvádí, že CIA měla projekt nazvaný OFTEN, který shromaždoval "informace o nebezpečných drogách od amerických firem" až do podzimu roku 1972, kdy byl program ukončen. V jiném zápisu jsou informace, že výrobci komerčních drog "předali" CIA drogy "zamítnuté pro jejich špatné sekundární účinky".

Jako součást programu MKULTRA, podávala CIA lidem bez jejich vědomí LSD a další psychotropní látky. Podle jiného archívního dokumentu, je psychiatr a chemický šéf Programu Agentury pro kontrolu mozku Sydney Gottlieb údajně zodpovědný za poskytnutí jedu, který měl být použit při pokusu o zavraždění Patricia Lumumby.

Zaměstnanci CIA přidělení k MKCHAOS -- operaci, jež sledovala americké odpůrce války ve Vietnamu a další politické disidenty -- vyjádřili "hluboké politování" nad tím, že takové úkoly přijali.

Tyto dokumenty však odhalují celou řadu zajímavých aspektů, jako je vysoká úroveň, na níž se rozhodovalo o akcích proti naší zemi.

Technika, kterou dnes CIA používá, aby se vyhnula poskytnutí podrobností, nejsou jen nepříjemné škrtance, nýbrž, díky výpočení technice, i bílá místa.

Podle New York Times, dlouhé censurované úseky ukazují, že CIA dosud nemůže vytáhnout ze svých skříní všechny kostlivce a podrobnosti mnohých akcí v rámci zahraničních operací, které byly před lety zkoumány novináři, kongesovými vyšetřovateli a prezidentskou komisí, v dokumentech nejsou.

Howard Osborn, tehdejší bezpečnostní ředitel CIA, vypracoval resumé "šperků" shromážděných jeho kanceláří. Uvádí osm případů -- včetně naverbování gangstera Johnnyho Roselliho k útoku na Fidela Castra -, avšak dvouapůlstránkový dokument č. 1 z Osbornova původního seznamu je vyškrtnut.

"Šperk č. 1 Bezpečnostní sekce CIA musí být velmi dobrý, zejméně s ohledem na skutečnost, že dvojka na tomto seznamu je seznam k programu na zavraždění Castra Rosellim", řekl Thomas Blanton, ředitel Národních bezpečnostních archivů, který před 15 lety žádal o odtajnění "rodinných šperků" v rámci Aktu o svobodě informací.

Je dobře známo, že právě administrativa Spojených států poskytla nejméně odtajněných informací v historii a dokonce zahájila proces nového utajení dříve odtajněných informací. A nyní přijala rozhodnutí zveřejnit tato odhalení.

Myslím, že takový postup může být pokusem vytvořit dojem transparentnosti ve chvílích, kdy je vláda nejméně přijímána a má nejmenší popularitu, a současně dát najevo, že tyto metody patřily do jiné doby a již se nepoužívají. Když současný ředitel CIA, generál Hayden o rozhodnutí informoval, prohlásil: "Dokumenty nabízejí pohled na velmi vzdálené časy a na velmi odlišnou CIA".

Je zbytečné dodávat, že vše, o čem se zde píše, se dále provádí, jen brutálněji a po celé planetě, včetně rostoučího počtu nelegálních akcí v samotných Spojených státech.

New York Times napsaly, že dotázaní experti tajné služby uvedli, že odtajnění dokumentů je pokusem odvést pozornost od nedávných sporů a skandálů obklopujících CIA a od administrativy, která prožívá nejhorší okamžiky své nepolulárnosti.

Odtajnění může také v předvečer volebního procesu naznačit, že demokratické administraativy byly stejné nebo horší než Bushova. Na stranách 11 ař 15 Memoranda řediteli CIA se píše:

"V srpnu 1960 se p. Richard M. Bissel obrátil na plukovníka Sheffielda Edwardse s cílem zjistit, zda má bezpečnostní kancelář agenty, kteří by mohli pomoci v důvěrné misi, jež vyžadovala akci v gangsterském stylu. Cílem mise byl Fidel Castro. Vzhledem k maximální důvěrnosti mise byla s projektem seznámena jen malá skupina osob. O projektu byl informován ředitel CIA a schválil ho. Plukovník J. C. King, náčelník Divize západní polokoule byl rovněž informován, avšak všem operačním důstojníkům JMWAVE byly veškeré podrobnosti svévolně zatajeny. Třebaže se někteří důstojníci spojů (Commo) a divize technických služeb (TSD) zúčastnili úvodních fází plánování, nevěděli, jaký je cíll mise.

Kontaktován byl Robert A. Maheu, jenž byl o projektu informován v obecných rysech a požádán, aby posoudil, zda může získat přístup ke gangsterským kruhům jako první krok k dosažení kýženého cíle. P. Maheu sdělil, že se při několika příležitostech setkal s jistým Johnnym Rosellim, při jeho návštěvě v Las Vegas. Zná ho pouze neformálně prostřednictvím klientů, avšak bylo mu dáno na srozuměnou, že jde o význačného pohlavára "syndikátu" a že má pod kontrolou veškeré stroje na výrobu ledu v La Franja. Podle Maheuova názoru, pokud je Roselli skutečně členem klanu, nesporně má konexe, které by ho dovedly ke kruhům kolem hazardních her na Kubě.

Maheu byl požádán, aby kontaktoval Roselliho, který ví, že Maheu je vedoucím osobních vztahů s pravomocí k národním a zahraničním účtům, a aby mu řekl, že ho v nedávné době najal klient zastupující několik mezinárodních obchodních firem, které kvůli Castrovi utrpěly obrovské finanční zráty na Kubě. Jsou přesvědčeny, že odstranění Castra by jejich problém vyřešilo, a ochotny zaplatit 150.000 dolarů za jeho úspěšné provedení. Roselimu mělo být dáno jasně na srozuměnou, že vláda USA o operaci neví a nemá se o ní dozvědět.

To bylo Rosellimu navrženo 14. září 1960 v hotelu Hilton Plaza v New Yorku. Jeho počáteční reakcí byla snaha vyhnout se zatažení do této záležitosti, avšak díky Maheuovým přesvědčovacím schopnostem přistoupil na to, že se zeptá přítele, Sama Golda, kterí se zná "s Kubánci". Roselli dal najevo, že nechce za svou účast žádné peníze a myslí si, že Sam udělá totéž. Žádné z těchto osob nebylo nikdy nic vyplaceno z fondů CIA.

V týdnu od 25. září byl Maheu představen Samovi, který byl ubytován v hotelu Fontainebleau v Miami Beach. Až několik týdnů po setkání se Samem a Joem -- který byl představen jako kurýr mezi Havanou a Miami -- viděl fotografie obou mužů v nedělní příloze Parade. Byli identifikováni jako Momo Salvatore Giancana a Santos Trafficante. Oba byli na seznamu deseti nejhledanějších mužů generálního prokurátora. První byl popsán jako kmotr Cosa Nostra v Chicagu a nástupce Al Caponeho a druhý, jako šéf kubánských operací Cosa Nostra. Jakmile se Maheu o informaci dozvěděl, okamžitě telefonoval do kanceláře CIA.

Po posouzení možných metod splnění mise, navrhl Sam, že by nepoužili střelné zbraně, nýrž, pokud bymu mohla být dodána nějaká silná tableta, mohl by ji vhodit do Castrova jídla nebo nápoje a operace by byla daleko účinnější. Sam uvedl, že má případného kanidáta v osobě Juana Orty, kubánského úředníka, který dostává úplatky za hazardní hry, má dosud přístup ke Castrovi a je ve finanční tísni.

TSD (Divize technických služeb) byla požádána, aby dodala 6 tablet s vysokým obsahem smrtící látky. Joe předal tablety Ortovi. Po řadě týdnů a pokusů dostal Orta podle všeho strach a požádal o stažení z mise. Navrhl jiného kandidáta, který provedl řadu bezúspěšných pokusů".