25. 6. 2007
POZNÁMKA NA OKRAJ:Bruselská shoda EU - úspěch, nebo špatný kompromis, aneb Argumenty, na které se nezapomínáV roli předsedkyni Rady Evropské unie se Angela Merkelová v sobotu ráno usmívala, když ohlásila, že konečně bylo dosaženo kompromisu, a předseda Evropská komise José Manuel Durão Barroso ji poděkoval za úspěšnou práci a předal ji kytici. Tolik formálnímu ukončení zasedání Rady Evropské unie. Jestli to, co bylo pod vedením německé kancléřky dohodnuto, byl ale úspěšný nebo jen špatný kompromis, to je otázka postavení i pohledu té osoby, která ten kompromis hodnotí. Jasné ale je, že evropský sjednocovací proces se v důsledku nynější bruselské shody zdá být reálnější než dosud. |
Po noci z pátku na sobotu to také vypadalo, že spokojeni byli i bratři Kaczynští i britský premiér Blair, protože alespoň částečně mohli docílit, toho, co chtěli, když zdánlivě riskovali neúspěšné ukončení tohoto bruselského zasedání. K čemu však v Bruselu tedy vlastně došlo? Pro Evropany ta dohoda vlastně znamená, že Británie bude ještě víc zvláštním členem EU než dosud. Zase se Britové nenechali integrovat a zase jim byla povoleno mimořádné postavení. To by ale nebylo nic nového, kdyby nešlo o platnost charty základních práv v EU a ve Velké Británii. Víte přece, kolik zákonů a nařízení musejí noví uchazeči přijmout, než se mohou stát členy EU. Že se Británie rozhodla odmítnout chartu základních práv, to ale vlastně nezmění moc na její roli v EU, avšak posílí to jen mínění těch, kdo si myslí, že by Britové neměli jen nemít základní práva, ale že by měli raději z EU úplně vystoupit. S bratry Kaczyńskými je to jiná věc. Ti docílili, že dosavadní volební vliv Polska nebude v EU oslaben, ale bude udržen až do roku 2014, nebo vlastně až do r 2017. Bratři Kaczyńští to slavili jako skvělé vítězství a o systému odmocňování počtu obyvatel individuálních států potom už nebyla řeč. To zní možná divné, ale není to zas něco tak zvláštního, protože šlo vlastně jen o taktiku a o cestu k nějakému kompromisu, ačkoli někteří Evropané na to možná nezapomenou a se příležitostně se k tomu vrátí... Býval by to nebyl vlastně velký problém, a to až do toho okamžiku, kdy polský premiér Jarosław Kaczyński začal mluvit o těch šesti millionech Poláků, kteří bylo zabiti za druhé světové války. Ukázalo se ale, že bratři Kaczyńští nyní to podle nich existující hlasovací právo šesti milionů mrtvých prodali jen za desetiletý odklad toho systému, jehož zavedení jménem těch němých mrtvých chtěli zabránit. To se mi zda být problémem, ne Evropské unie, ale vlády a obyvatelstva Polska. Nejeden bezcitný matematik by mohl vypočítat, kolik mrtvých vyměnili polští politikové za každý jeden rok odložení toho hlasovacího systému, který potom oficiálně bratři Kaczynští přijali. Nejen politikové by neměli zapomínat, že argumenty se po diskusi nerozpustí jako oblak kouře. Koho by to nebolelo, komu by nebylo líto toho, co se s nevysvětlitelných důvodů přihodilo mezi Varšavou a Bruselem... |