Že lidé žijí ve společnosti, to není otázka teprve dnešního života. Že chtějí mít ve státě infrastrukturu, s kterou jsou spojeny náklady, to taky víme. A že nezávisle na organizaci společnosti je nutno takové náklady platit, to by se taky mělo vědět. Že to ale už vůbec není samozřejmé, to vím z doby, kdy si v NSR západní horliví komunisté mysleli, že v NDR se nemusí platit nemocenská. Zdánlivě se možná neplatila, ale ve skutečnosti ano, protože lékaře platit stát a stát k tomu nedostával peníze z nebe, ale financoval platy lékařů z peněz, které odebral zaměstnancům. Že v ČSSR při tom část lékařů zastávala názor, že jejich státní platy jsou příliš nízké, a očekávali, že jim pacienti budou osobně platit bakšiš, i kdyby to byla jen krabička západních cigareet, to je součástí toho, že v životě neexistuje moc věcí, které by byly k dispozici zadarmo.

Tak, máme něco, co chceme mít, nebo někdy my vlastně ne, za to ale většina našich spoluobčanů nebo jen politikové, chtějí, abychom to měli, a tak se to musí zaplatit. A ve společnosti, která umožňuje některým osobám dostat se k mnohem větším příjmům než jiní lidé v téže společnosti, není nemyslitelné, že by takoví lidé měli za tu možnost nejen plati víc, ale i percentuálně víc, když vydělávají víc než ostatní.

Na Západě tohle někdy lidé nechápou, protože si myslí, že organizační forma společnosti je něco, co je božím darem, co by se nemělo měnit, co není spojeno s rozhodnutím většiny -- a je to někdy ku prospěchu té menšiny která potom bohatne. Existují tam ale také bohatí lidé, kteří vědí, že tomu tak není, a kteří chtějí na jedné straně využít všech možností hospodářského systému pro sebe, avšak na druhé straně také souhlasí i s tím, že by se měli nadprůměrně podílet na výdajích společnosti. Tihle lidé někdy souhlasí s tím, že existuje hospodářský systém, který funguje nejen na základě nejen lidské výkonnosti, ale také skutečného individuálního výkonu, a někteří z nich proto také nejsou proti dani z dědictví, protože vědí, že s jejich bohatstvím nejsou jejich děti spojeny žádným vlastním výkonem.

Někdy mám dokonce dojem, že si v Německu myslí hlavně ti, kteří zatím jen doufají, že oni sami nebo alespoň jejich děti někdy zbohatnou, že progresivní daňový tarif je nespravedlivý. Vím, že tomu tak vždy není, zajímavé ale je , že existují lidé, který od státu dostávají podporu, a zastávají názor, že bohatí by neměli na daních platit percentuálně víc než ti, kteří mají průměrné výdělky. Zapomínají přitom ovšem nejen, že pro bohaté je vlastně lehčí přenechat státu nejen víc, ale i percentuálě víc z jejich hrubých výdělků, ale také, že by museli sami platit víc, kdyby někdy pracovali za průměrný plat. Že některé výkony státu jsou pro bohaté důležitější než pro chudé, na to se vlastně v diskusi vůbec nepomýšlí. Ví se ale, že ten, kdo nemá na auto, nepotřebuje dálnici, a ten který nemá ani halíř, nepotřebuje policisty, starající se o to, aby mu nikdo nevykradl vilu.

Jiná zajímavá věc s tím nemá přímou souvislost. . Německé odbory dosud vždycky žádaly o percentuální zvýšení platů a ne o to, aby každý odborář k svému platu příplatek množství eur. To by ale bylo jiné téma, a proto tady skončím. Pro dnešek.