Kolik jsme již slyšeli za ty čtyři a půl měsíce rozmanitých řešení na téma vládnutí v ČR po červnových volbách! Mnohá byla na spadnutí k praktické realizaci. Samozřejmě že se těmi rozmanitými návrhy proplétala taky tvrdá ultimáta. Rovněž překvapivé mezitahy byly ve hře. Ono staré latinské "cui prodest" (aneb "komu to prospívá") bylo pak vítanou kořistí analytiků. Že je v té "krizi" zájem státu, tedy jeho občanů, až na druhém místě, bylo snad už dostatečně dokumentováno. Prioritní je pro naše politiky neklamně moc. A raději: více té moci! (A nemluvme o ješitnosti, ani o kýžené slávě, tím méně o možné korupci. O myslitelné nekompetentnosti také nemluvě! Když ovšem jsou voliči zváni na předvolební estrády, mohlo by se zdát, že kandidát na významnou veřejnou funkci získá "váhu" především tím, jak špičkového zpěváka či baviče získá do své předvolební "arény". Takže by měl být především schopným manažérem veřejné zábavy, že?)

Za kolébku "demokracie" se pokládá antické Řecko, a v něm především Athény. Termín "demokracie" je dobré mít v uvozovkách. Dynamicky se vyvíjejí jak systémy, tak lidé v nich. A spolu s tím dochází nejednou ke změně pojmu, i když sám výraz třeba přežívá. Athénská "demokracie" také prošla řadou etap, než v poslední své vývojové fázi (po konečné porážce v peloponnéské válce) mj. přivedla na smrt i Sókrata. Na počátku vrcholného období athénského státu stál v jeho čele Themistoklés. Ale i jeho dokázala obec vyobcovat do nuceného vyhnanství. Když stál v čele Athén Periklés, musel každý měsíc před svými občany obhajovat svou politiku, s rizikem, že bude odvolán. Což se mu také stalo. (Je dobře vědět, že pak celá dvě tisíciletí nás dělí od prvých novověkých pokusů o obnovení "demokratického" režimu. Místo přímé "demokracie" ovšem byla vesměs uplatněna demokracie zastupitelská, nepřímá.)

Narazili jsme na roli osobnosti v dějinách a na případnou roli plnoprávného občana ve státě. Ideje (programy) přitom nevytvářejí přímo skupiny občanů, nýbrž k tomu vhodně disponovaní jedinci. Taková osobnost buďto něčemu málem již očividnému dá mobilizující slovní výraz, anebo dokonce prorocky novými myšlenkami vyburcuje v masovém počtu jejich stoupence. Pak na hlasatele slibného programu čekala v "demokratických" Athénách nelítostná veřejná kontrola. Případně i s krutým trestním postihem. Tohle teď rozvádět dále nebudeme. (Lidové masy dnes čekají, až někdo bude artikulovat jejich tužby a potřeby. Do jaké míry byly v ČR nahrazeny programy jen nezávazným poukazem na ně, nemá cenu rozvádět. Místo programu dnes v ČR jako nějakým prostoduchým mávátkem disponuje politik nákladnými bilbórdy s nic neříkajícími hesly. Tuto inteligenci voliče urážející inzerci ovšem nakonec z vlastních kapes "skórujícím" politickým stranám dobře zaplatíme.)

Jak v dávných "demokratických" Athénách, tak i v antickém "republikánském" Římě se mělo za to, že k dobrému chodu státu je třeba mít trojí:

1) dobré instituce, 2) občany s odpovídajícím smyslem pro odpovědnost, 3) kvalitní "manažéry".

A pokud by z jakéhokoli důvodu zrovna ty první dvě podmínky nebyly dost slušně k dispozici, mohla by stačit ta třetí podmínka. Od dobrého "manažéra" se očekávalo, že včas vystihne, kdy a jak je třeba přistoupit k nějakým obětem pro společné "dobro". Samozřejmě musel ovládat umění vnuknout důvěru k programu pro zítřek. A pochopitelně musel takový "manažér" umět tlumit nežádoucí vášně v obci a vést občany "k rozumu". S rizikem, že bude přesto třeba vrtkavostí svých občanů odvolán...

Pokud chceme, máme teď k dispozici srovnávací měřítko. Jsouce v nemalé míře zmanipulováni, dělejme s tím něco? Když ani základní zákon státu (Ústava) neobstojí?

(Jak pragmaticky si počínají např. naše tč. dvě největší politické strany, dokládají i jejich postoje k předčasným volbám do Parlamentu. ODS má nyní zhruba 10 %-ní předstih před ČSSD. Takže pro ODS je projekt předčasných voleb co nejdřív automaticky příležitostí k zformování spolehlivé povolební vlády. Naopak ČSSD potřebuje tyto zlověstně vůči ODS nižší volební zisky nějak oddálit; aspoň o dva roky, když už by neměla mít vyhlídky na schůdnou čtyřletou alternativu.)